Psincový kašel

S příchodem podzimu, obdobím typickým poklesem teplot a vyšší vlhkostí, se zvyšuje výskyt infekční laryngotracheitidy, známé spíše jako psincový kašel. Jde o poměrně běžné onemocnění, se kterým se mnoho psů alespoň jednou za život setká. Podobně jako u lidské chřipky může mít lehký, několika denní průběh, ale také se může rozvinout v závažnou infekci dýchacích cest, vyžadující hospitalizaci a intenzivní léčbu.

Co psincový kašel způsobuje?

Psincový kašel je multifaktoriální onemocnění, na jehož vzniku se obvykle podílí více původců, mezi nejčastější patří:

• Canine adenovirus typ 2 (CAV-2)
• Canine parainfluenza virus (CPIV)
• Bordetella bronchiseptica (nejčastěji jako sekundární bakteriální komplikace)

Ve většině případů začíná infekce virově, což vede k oslabení slizniční imunity dýchacích cest. Tím vzniká prostor pro sekundární bakteriální infekci, která se může rozšířit i na dolní cesty dýchací.

Jak se nemoc šíří?

Přenos probíhá kapénkovou infekcí - tedy vzduchem při kašli nebo kýchání, ale i kontaktem s kontaminovanými povrchy (např. misky, vodítka, ruce člověka).

Riziko nákazy je výrazně vyšší v prostředí, kde se nachází větší počet psů:

• psí školky a hotely
• útulky
• výstavy a sportovní akce
• psí parky

Proč „psincový kašel"?

Název pochází ze slova „psinec", což je starší výraz pro útulek - právě tam se onemocnění kvůli koncentraci psů objevovalo nejčastěji.

Typickým příznakem je suchý, dráždivý kašel, často je doprovázen vykašláváním bílé pěny. Někdy kašel vyvolá až zvracení, což může majitele zmást - někdy se mylně domnívají, že jde o zažívací problém.

Mezi další příznaky patří vodnatý výtok z nosu a očí, kýchání, únava.

V případě komplikací, jako je přechod infekce do dolních cest dýchacích (bronchopneumonie), se objevují systémové příznaky - horečka, apatie, inapetence.

Je však nutné myslet na to, že kašel může být příznakem celé řady jiných onemocnění-jiný infekční (virový, bakteriální, parazitární), či neinfekční zánět, cizí těleso, onemocnění srdce, kolaps průdušnice, nádor.

Diagnostika

V běžné praxi vychází diagnóza především z anamnézy a klinického vyšetření – zejména pokud se
pes v poslední době nacházel v rizikovém prostředí a má typické příznaky.

V komplikovaných nebo nejasných případech se doporučuje:

- RTG hrudníku
- hematologické a biochemické vyšetření
- vyšetření patogenů (PCR, kultivace) – především v případech, kdy pes nereaguje na běžnou terapii

Léčba

U lehkých případů je terapie symptomatická a podpůrná:

- klidový režim
- zajištění tepelného komfortu
- jitrocelový sirup (pozor na xylitol, který je pro psy toxický!)
- podpora imunity (např. betaglukany, vitaminy C a E)

Ve vážnějších případech je nutné nasadit:

- antibiotika
- léky tlumící kašel – pokud kašel není produktivní
- protizánětlivé léky
- podpůrná infuzní terapie u dehydratovaných nebo apatických psů

Prevence

Základem prevence je izolace nemocných jedinců, důsledná hygiena, očkování.
Na trhu jsou dostupné injekční vakcíny (např. součást kombinovaných vakcín) i intranasální
vakcíny – mají rychlejší nástup účinku (3–5 dní).
Vzhledem ke komplexnímu charakteru onemocnění je nutné vědět, že vakcinace nezabrání přenosu
ani rozvoji onemocnění, ale snižuje množství vylučovaného patogenu, zkracují dobu nemoci a
snižují riziko komplikací.

Doporučení veterináře

Pokud váš pes začne kašlat, nečekejte, až to přejde samo. Nejde jen o jeho zdraví – ale i o ochranu ostatních psů v okolí. Čím dříve se nasadí vhodná léčba, tím rychleji se váš čtyřnohý kamarád uzdraví a vrátí zpět ke svým oblíbeným aktivitám.

„Pssst… máme spoustu tipů, které nechcete minout. Dejte nám svůj e-mail a my se postaráme, aby vám nic neuteklo.“