Blog, Strana 6

Jaro si žádá dokonalou manikúru! Držte se tohoto jednoduchého návodu a nešlápnete vedle. Vyzkoušejte trik s baterkou a podívejte se, jak elegantně vyřešit chuchvalce mezi prstovými polštářky na tlapkách.

Stříhání drápků

Tento úkon je nedílnou součástí života našeho zvířecího společníka, jak ale odhadnout, že je čas na pedikúru? Správnou délku drápků poznáme tak, že zvíře postavíme na rovnou plochu, nejlépe linoleum, nebo beton a když se podíváme na končetiny z boku, drápky by se neměly dotýkat země. Pokud se drápky dotýkají, měli bychom je zastřihnout.

Přerostlé drápy mohou v krajních případech způsobovat dokonce deformace prstů zvířete. Je také větší riziko zatrhnutí nebo dokonce utrhnutí drápku. Pokud si nejsme jisti že stříhání zvládneme sami, měli bychom navštívit veterináře. Pokud stříhání zvládneme sami, tady je pár tipů. Pokud má pejsek či jiné zvířátko světlé drápky, máme to o něco lehčí. Když drápek prosvítíme svítilnou nebo silnější baterkou, lze vidět kde končí cévka uvnitř drápku a tím se můžeme při stříhání řídit. Pokud má zvíře drápky tmavé, jediným vhodným postupem je stříhání po maličkých kouscích.

Když se nám stane, že drápek zastihneme a poteče troška krve, nemusíme panikařit. Stačí vatový tampon nebo vatovou tyčinku přibližně dvě minuty silně tisknout k drápku a krvácení přestane. Výborným pomocníkem v případě zastřihnutí je přípravek Blood - stop, který pomáhá krvácení rychle zastavit. Po zkrácení drápků je také vhodné použít pilníček na ostré zbytky, které mohou po stříhání zůstat, zabráníme tak nepříjemným škrábancům na našich rukou. Stříhání opakujeme v případě potřeby.

Jak na srst mezi prstovými polštářky

Důležitou součástí péče o tlapky je i pravidelné vystřihování srsti mezi prstovými polštářky. Pokud jsou packy zarostlé, mohou se tvořit smotky chlupů. Ty jsou pak stejně nepříjemné, jako bodláky a větvičky zamotané mezi prstíky. Stříháním také pomůžeme lepšímu proudění vzduchu a nebudou se tlapky tolik potit a následně zapařovat. Při pravidelné prohlídce tlapek bychom měli věnovat pozornost případným zraněním. Vstupem pro infekci mohou být řezné ranky či popraskaná kůže, proto bychom při jakémkoli zranění navštívit veterináře. Pokud najdeme v prostoru mezi prsty začervenalou, svědivou a páchnoucí pokožku, může to být projev například potravní alergie nebo kožní plísně a neměli bychom tedy odkládat návštěvu veterináře.

Tip!

Nebaví vás brát psa do vany po každé procházce venku, jenom kvůli špinavým tlapkám? Otřete tlapky příjemným vlhčeným ubrouskem Huhubamboo. Pokud se na tlapkách objeví prasklinky, zkuste použít regenerativní Trixie mast na tlapky.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně stříhání drápků, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Mezi oblíbené vodní želvičky v českých domácnostech patří želva Reevesova (také trojkylná nebo čínská). Je charakteristická oválným krunýřem se třemi podélnými kýly. Ráda se chodí na souš procházet a velmi zdatně loví. Patří mezi všežravce. Dalším oblíbeným zástupcem je převážně masožravá želva mapová (též Kohnova nebo Mississippi). Poznáme ji podle žlutých proužků na hlavě i nohou a hřbetního pruhu hrbolů táhnoucích se středem krunýře.

Želvárium

Pro jednu mladou želvičku volíme terárium o délce jednoho metru a padesáti centimetrech na výšku i šířku. Nejlepší je terárium s vrchním krytem abychom neměli velký teplotní rozdíl mezi vodním prostředím a souší.

Na suchou část se bude chodit vyhřívat, zabírá zpravidla třetinu plochy želvária a měla by být snadno přístupná. Můžeme ji vytvořit pomocí plovoucích ostrůvků, akvarijním kořenem, nebo postavit z kamenů. Celý prostor zpestříme rostlinami. Živé želvičku sice zabaví, ale dlouho nevydrží. Z dlouhodobého hlediska jsou lepší plastové akvarijní nebo některé terarijní rostliny. Necháme-li dno prázdné, bude se nám lépe čistit. Z estetického hlediska je lepší dvoucentimetrová vrstva akvarijního štěrku nebo písku.

Aby se nám voda nekazila a nezapáchala umístíme do ní akvarijní filtr. Volíme takový, který se dá umístit také do vodorovné pozice a ideálně o něco silnější než je doporučen výrobcem podle litrů vody. Pokud nám vytváří moc silný proud, otočíme jeho vyústění proti kameni nebo sklu. Do vody umístíme také akvarijní topítko, které nám ji vyhřeje na dvaadvacet až 25 stupňů Celsia.

Stejnou teplotu je dobré udržovat i na vzduchu mimo tepelný zdroj. To zařídíme výhřevnou terarijní žárovkou, ideálně takovou, která snese občasnou vodní sprchu od obyvatele terária. Umístíme ji do instalované keramické objímky, sílu a výšku umístění žárovky volíme tak, aby se pod ní na souši pohybovala teplota kolem 32 stupňů Celsia. Do její blízkosti dáme další objímku, tentokrát s žárovkou UVB, která želvičce nahradí sluneční záření a pomůže vstřebávat vápník a fosfor. Tato žárovka vydává správně světelné spektrum pouze rok, proto doporučuji si na ni napsat datum prvního rozsvícení, abychom věděli, kdy bude potřeba nová. Zatímco filtraci necháme běžet trvale, osvětlení si napojíme na spínací hodiny na deset hodin svícení. Pro simulaci přírodních podmínek můžeme nastavit pár pauz.

Strava

Potrava mladých želv se skládá u většiny druhů převážně z masové složky. Postupným dospíváním přidáváme rostlinnou část a ubíráme té masové. Mladým jedincům můžeme dát syrové maso kuřecí, rybí i libovou hovězí svalovinu nebo srdce. Větší želvy nemají problém ani s živou stravou, jak rybami, tak hmyzem. Bez problémů přijímají také krmivo mražené i sušené – rybičky nebo krevetky. Ze zelené stravy jsou vhodné vodní rostliny, špenát, římský salát nebo pekingské zelí, trocha zeleniny nebo ovoce. Do stravy denně přidáváme minerální doplněk stravy. Pro usnadnění můžeme pořídit granule pro vodní želvy, které by měli být kompletní. Doporučuji na krmení přemístit želvičku i s trochou vody do jiné nádoby a po najezení zase zpět. Vodu dáme zpět čistou. Zlepší se nám tím kvalita vody v akvateráriu a také budeme mít přehled o množství snědené potravy.

Želvy v české přírodě

Původním druhem nadcházejícím se v české přírodě je želva bahenní, kterou můžeme potkat v povodí Moravy a Dyje. Přestože se diskutuje o jejím vysazení v 16. století, jsou dochované fosilní pozůstatky z oblasti Polabí. Na území České republiky došlo k jejímu mizení z přírody s příchodem středověku důsledkem vysušování mokřadů.

Dále můžeme v naší fauně potkat zavlečené druhý želv, zejména želvu nádhernou (Trachemys scripta, převážně poddruh elegans) . Jedná se o záměrně vysazené jedince z odchovů a import a jejich potomky. Jsou to všežravci, proto ovlivňují nejen faunu ale i flóru, vytlačují původní druhý nejen želv, ale i ptactva, obojživelníků a savců. Proto je jejich výskyt sledován od roku 2008 a dnes je již zakázán jejich odchov i převoz do České republiky.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně vodních želv, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Z předchozích dílů už jistě víme, co to obedience je, kde se cvičí a jak to na zkouškách chodí. Nyní se proto podíváme na to, jaké povely pes musí umět. Začneme však pomůckami.

Pro výcvik obedience potřebujeme různé pomůcky:

Nejdříve si ujasníme, na které typy zkoušek obedience, které jsme si již představili, potřebujeme jaké pomůcky:

• Pro OBZ: čtverec, aportovací dřevěná činka, kužel a překážka (překážku a aport vždy volíme dle velikosti psa ve všech čtyřech zkouškách OB)
• Pro OB1: čtverec, aportovací dřevěná činka, kužel a překážka
• Pro OB2: čtverec, aportovací dřevěná činka, kovová aportovací činka, překážka a dřívka na pachové práce
• Pro OB3: čtverec, aportovací dřevěná činka, překážka, dřívka na pachové práce a kužel

Chcete mít lepší představu o tom, jak jednotlivé náčiní vypadá?

Čtverec: 3x3 metry velký, skládá se z pásky, která čtverec ohraničuje a čtyř kuželů, které jsou maximálně 15 cm vysoké. Všechny kužely musí mít stejnou barvu.

Kužel: obvykle z umělé hmoty, barva je volitelná, nemusí být jednobarevný, přípustný je kužel pruhovaný (jako kužel dopravní), vysoký maximálně 40 cm.

Aportovací činka dřevěná: tři velikosti pro tři velikosti plemen (S, M, L), volím činku dle velikosti  plemene – mám Německého ovčáka, volím činku velikosti L. Mám Papilona, volím činku velikosti S, atd... Váha činky by neměla být větší než 450 g, na rozdíl od aportovací činky pro sportovní kynologii je tato činka menší a lehčí.

Aportovací činka kovová: velikosti jsou rovněž tři a platí pro ně totéž co pro činku dřevěnou, váha kovové činky by neměla být vyšší než 200 g, hrany činky by měly být tupé, kvůli bezpečnosti psa i psovoda.

Překážka: maximální výška skoku by měla být 70 cm, měla by být nastavitelná zhruba po 10 cm rozestupech – právě kvůli nastavení dle výšky psa, široká by měla být aspoň 1 metr.

Dřívka na pachové práce: 8 dřívek z bukového dřeva 2,5x2,5x10 cm velké + kleště – "napachovaných" dřívek se nesmí nikdo dotýkat – kvůli přenosu dalšího pachu (tedy dřívka se berou jen pomocí kleští). Kleště je nejlepší zakoupit v kuchyňských potřebách, jsou to ty obyčejné kuchyňské na obracení masa.

Povely

Teď přichází ta těžší část, a to jsou povely. Jednotlivé cviky se u zkoušek obedience mohou měnit. Není striktně dané pořadí cviků, jako u národního (NZŘ) nebo mezinárodního zkušebního řádu (MZŘ).

Téměř celá povelová technika je dělaná pouze hlasem, nikoliv posunky. Tedy pokud je psovod zvyklý na národní zkušební řád, kde jsou posunky povoleny – jako plácání se o stehno, pohyby rukou, aj. tak bude potřebovat notnou dávku sebeovládání, aby tyhle posunky u obedience neprováděl. Protože co posunek, to bod dolů.

Každý cvik začíná a končí v základním postoji – povel „K noze!“. To znamená, že psovod stojí spatně, psa má po levé ruce, pes je k psovodovi pozorný a zpravidla vyhledává psovodův oční kontakt. Je dobré psa učit základní postoj vždy po skončení cviku, i když není u daného cviku vyžadován. Před začátkem zkoušky se rozhodčímu sděluje do jaké pozice se pes bude odkládat a jakým způsobem zalehává ve čtverci.

OBZ

První cvik je odložení psa ve skupině v sedě (povel: Sedni! a Zůstaň!) po dobu 30 sekund. Psovod v dohledu, od psa vzdálen 20 metrů.

Druhý cvik je chůze psa u nohy psovoda (povel: K noze!) je zde nezvyklá, protože se jde do kruhu, neboli psovod se psem opisuje pomyslnou kružnici.

Dalším cvikem, třetím, je odložení psa do lehu a nebo stoje za chůze (povel: K noze! a pak Stůj! nebo Lehni!).

Čtvrtým cvikem je přivolání psa (povel: Lehni! Ke mně! K noze!), pes se přivolává z polohy lehu na 20 metrů k psovodovi, po doběhnutí pes předsedá před psovoda a dostává povel pro zaujmutí základního postoje.

Pátý cvik je odložení psa do sedu za chůze (povel: K noze! Sedni!).

Šestý cvik je poměrně náročný a je to vysílání psa do čtverce (povel: Vpřed! Nebo Box! následně Lehni!) na 10 metrů, tento cvik lze dělat dvěma způsoby. První způsob je, že pes se vyšle do čtverce a v momentě, kdy pes vběhne do čtverce, psovod dává povel Lehni! Anebo pes je vyslán do čtverce, ve čtverci se pes zastaví na psovodův povel Stůj! a pak až je vydán druhý povel Lehni! pak pes teprve ulehá.

Sedmý cvik je ovladatelnost psa na dálku (povel: Lehni! Sedni!) psovod udělá krok před psa a pes mění polohy na místě dle toho, jak psovod velí. U tohoto cviku je posunek povolen.

Další cvik, v pořadí osmý, je držení aportu dřevěného (povel: Drž! Pust!). Psovod udělá krok před psa, podá psovi aport, který pes drží 10 sekund, aport psovod odebere a zařadí se zpátky k psovi.

Předposledním cvikem je skok přes překážku (povel: Sedni! Ke mně! K noze!). Pes je posazen před překážku cca 2 metry, psovod je na druhé straně překážky, stejně daleko, směrem ke psu. Psovod dává povel, pes překoná překážku, předsedá před psovoda a pak zaujímá základní postoj.

Poslední cvik je vyslání psa okolo kuželu (povel: Okolo! K noze!), oběhnutí kuželu musí být těsné.

OB1

Začínáme odložením ve skupině v sedě (stejně jako u OBZ), akorát na dobu 1 minuty, psovod v dohledu 25 metrů od psa.

Druhý cvik je chůze psa u nohy psovoda, zde už je chůze dělaná stejně jako u NZŘ a MZŘ plus jsou přidány tři kroky vzad (couvání u nohy psovoda).

Třetí cvik je odložení psa do stoje za chůze (totéž co u OBZ).

Čtvrtý cvik je přivolání psa, stejné jako u OBZ, jen s tím rozdílem, že pes se přivolává na 25 metrů.

Pátý cvik je odložení psa za chůze do sedu anebo lehu, jako je tomu u OBZ.

Šestý cvik je odložení psa za chůze do stoje (povel: Stůj!).

Další cvik je vysílání psa do čtverce, tady již na 15 metrů.

Osmý cvik je aportování dřevěného aportu na 10 metrů, zde už v plném rozsahu jako u sportovní kynologie.

Devátý cvik je ovladatelnost psa na dálku, změna poloh je zde už na 5 metrů. Cviky jako skok přes překážku a obíhání kuželu jsou stejné jako u OBZ.

OB2

Jako obvykle se začíná odložením psa ve skupině, zde už v leže (povel: Lehni! Zůstaň!), odložení je na 2 minuty a psovod je v úkrytu.

Následuje druhý cvik, chůze psa u nohy psovoda se změnou poloh (povel: K noze! Stůj/Sedni/Lehni!), psovod jde se psem u nohy, steward říká polohu, psovod velí psovi kterou polohu má zaujmout a psovod pokračuje dál bez psa, následně se k psovi vrací a pokračují v chůzi dále.

Další cvik, třetí, je přivolání psa se zastavením (povel: Ke mně! Stůj! Ke mně! K noze!), pes se přivolává z 25-30 metrů.

Čtvrtý cvik je vyslání psa do čtverce (stejný jako u OBZ), jen s malou změnou, pes zalehne ve čtverci a psovod na pokyn stewarda jde ke čtverci, 2 metry od čtverce ho mine a jde zpátky na výchozí bod a v tu chvíli následuje povel pro psa (K noze!) a pes ze čtverce vybíhá a řadí se psovodovi k noze a společně jdou až dokud steward nezavelí stop.

Pátý cvik je směrový aport dřevěné činky na 5 metrů (povel: Vpravo! Vlevo! Aport!), pes je z výchozího bodu vyslán vpravo/vlevo pro činku, stejně jako u sportovní kynologie, jen s tím rozdílem, že pes se musí naučit rozeznávat pravou a levou stranu.

Šestý cvik je pachové rozlišování (povel: K noze! Hledej! Přines!), pes je vyslán k šesti ti dřevěným dřívkům, pouze jeden je označen pachem psovoda a právě ten má pes psovodovi přinést.

Další cvik je ovladatelnost psa na dálku, zde už na 10 metrů, změna poloh se střídá mezi sedni, lehni a vstaň. A poslední cvik OB2 je aport kovové činky přes překážku, což je totéž jako aport skokem u sportovní kynologie.

OB3

I OB3 začíná cvikem odložení psa ve skupině a má dvě části.

Část první je odložení psa v sedě, po dobu 2 minut, psovod je v úkrytu (mimo soutěžní prostor).

Druhá část je odložení psa v leže ve skupině po dobu 1 minuty a přivolání psa. Následuje druhý cvik a to je chůze u nohy se změnami tempa normálně/pomalu/rychle i směru, včetně couvání.

Třetí cvik je stejně jako u OB2 chůze u nohy se změnami poloh.

Čtvrtý cvik je přivolání psa se zastavením a zalehnutím na 30-35 metrů, tento cvik se shoduje se cvikem u OB2, akorát s tou změnou, že pes je přivolán, zastaven, přivolán a „zalehnut“ – povel Lehni! a opět přivolán.

Pátý cvik je vyslání psa do čtverce na 25 metrů přes kruh, což je asi největší změna. Pes je nejdříve vyslán do kruhu a až pak do čtverce a pak se jede podle zkoušky OB2.

Dalším cvikem je směrový aport, který je stejný jako v OB2, akorát na 10 metrů.

Sedmý cvik je vyslání okolo kuželu s překážkami – pes je vyslán okolo kuželu, před kuželem na povel zastaví, je vyslán vpravo/vlevo k dřevěnému aportu, který bere a běží k překážce, překoná ji a běží k psovodovi, kde předsedá i s aportem.

Další cvik je pachové rozlišování, stejné jako u OB2, s tím rozdílem, že se rozlišuje mezi 6-8 dřívky.

Devátý cvik, poslední, je ovladatelnost psa na dálku na 15 metrů, změna poloh na lehni/sedni/vstaň.

A je to! Jsme u konce. Teď už vám opravdu nic nebrání k tomu, vzít psa, najít výcvikáře pro obedienci a jít do toho po hlavě! Jen pamatujte, že zkušební řády se časem mění! Přejeme hodně štěstí!

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně Obedience, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Vánoce jsou už téměř za dveřmi a pokud stále váháte nad tím, jaký dárek svým zvířecím miláčkům pořídit nebo jen hledáte inspiraci, tak jste na správném místě. Pomůžeme vám s výběrem, který udělá vašemu mazlíčkovi radost a věříme, že v některých případech roztrhá balící papír dříve než vy u svých dárků.

Dobroty a hračky pro pejsky

Rozhodně nesmíte minout nádherně vypadající, a hlavně limitovanou řadu hraček P.L.A.Y., která přináší odolné hračky pro psy. Díky zesílenému šití se jedná o ideální dárek pro každou tlamu. Pro jeho zdraví je také vhodné ke stravě přidávat zdravé a zcela přírodní oleje Fresh Valley pro zlepšení imunity a kvality srsti.

Pakliže chcete mít svého chlupáče pod dozorem i venku, jak na sněhu tak ve tmě, pořiďte mu LED světlo Orbiloc, díky kterému je pes viditelný až na vzdálenost 5 km.

Radost kočičkám

Ani vaše kočky nezůstanou o vánočních svátcích bez darů. Momentálním hitem jsou lahodné konzervy Wellness Core. Jedná se o jemné paštiky s vysokým obsahem masa. Podobnou chuťovou rozkoš zažijí také v případě, že ochutnají vynikající kapsičky Natural Trainer. A pokud chcete vašim mickám udělat skutečnou radost, tak můžete využít speciální ceny na kvalitní a bytelné škrabadlo Cat-Gato.

Laskominky pro ušáky a hlodavce

Nezapomínáme ani na hlodavce a králíky, kteří mohou pod stromečkem objevit takové dobroty, jako jsou sypané směsi, ovocné plátky, konopné granule či klasické granulky. Momentálně vše seženete od společnosti Furries, a to za fantastické ceny.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně vánočních tipů pro domácí mazlíčky, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Akvaristika, stejně jako jakákoliv jiná odnož chovatelství, není jen o péči o zvířátko. S akváriem si užijete nevšední zážitky, nahlédnete do vodního světa a necháte se fascinovat rozmanitostí tohoto života. Jako začínajícího akvaristu by vás mohly dostat tyto zajímavosti.

Otisk prstu a akvárko - co to má společného?

Každé akvárium je unikátní jako otisk prstu! V každé nádrži s vodou působí nespočet faktorů známých i doposud neobjevených. Díky tomu je někdy velmi komplikované i pro zkušeného akvaristu hned rozpoznat problém, který se v akváriu objeví a najít potřebnou rovnováhu. S trochou nadsázky tak můžeme akvaristovo hledání rovnováhy v akváriu popsat jako detektivní práci.

Akvária bez ryb = stylový bytový doplněk!

Akvaristika zahrnuje i rostlinná akvária, která jsou často úplně bez ryb. Existují různé tvary a velikosti - od maličkých například v zavařovací sklenici až po ta obrovská. V malých rostlinných akváriích je jen dno, rostlina a šneci, kteří likvidují řasy. Takové akvárium může mít opravdu každý a je to stylový doplněk do domácnosti.

Celkově akvária slouží jako úžasný bytový doplněk, a to navíc s relaxačním účinkem. Například pozorováním života v akváriu můžeme nahradit sledování televize. Akvárko může taky pomoci, jako zvlhčovač vzduchu v bytech/domech, kde je hodně suchý vzduch.

Spí rybičky?

Ano, ryby opravdu spí. I když nemohou zavřít oči, neznamená to, že nemohou odpočívat a spát. Některé ryby ve spánku leží na dně, či na nějakém bezpečném místě, bříškem dolů, dýchají pomalu. Pokud jste tiší a nevytváříte vibrace, rybka si vás "nevšimne" a spí spokojeně dále. Vyrušit rybu ze spánku je ale velmi snadné, protože i v přírodě musí být stále ve střehu.

Akvaristika = rozmanitost

Mnoho druhů akvarijních ryb se dnes, díky dlouhé tradici akvaristiky, chová v mnoha mutacích jak barevných, tak i tvarových. Velká rozmanitost mutací je například u bojovnice pestré. Zajímavé barvy a jejich kombinace má také závojnatka, skalára nebo tetra čtyřpruhá.

Asi nejčastější rybou, kterou chovají začátečníci, je bojovnice pestrá. Lidově zvaná jako betta bojovnice. Tento název je směsí latinského a českého odborného jména. Svou oblibu si získala díky svým barevným i tvarovým rozmanitostem a nenáročností. Nicméně je potřeba si uvědomit, že i chov "nenáročných" bett má svá specifika.

Vodní rostlina mimo vodu? Ano!

Některé z vodních rostlin dokáží růst i mimo vodu. V jejich přirozeném prostředí totiž voda občas klesá a tyto rostliny využívají tohoto času k vykvetení a vytvoření semen. Vodní rostlina rostoucí mimo vodu je v takzvané emerzní formě a někteří akvaristé pěstují vodní rostliny v emerzní formě jako koníček.

Řasy a řasokoule - je to rozdíl?

Řasa je velkým nepřítelem akvaristy. Kazí vzhled akvária a je signálem, že něco děláme špatně. To ale neplatí u řasokoule. Jde o řasu pomalého růstu, pěstovanou jako okrasnou vodní rostlinu, i když přísně vědecky vzato se o rostlinu nejedná. V přírodě si kulovitý tvar udržuje díky proudům, které jí otáčejí a je tak osvětlovaná ze všech stran rovnoměrně. Stejného vzhledu lze docílit i v akváriu. Jenom je potřeba ji pravidelně lehce pomačkat pod tekoucí vodou. Tak vlastně simulujeme pohyb v řece a zároveň ji tvarujeme. Řasokoule je řasou, která je pro svůj vzhled vítanou ozdobou akvária.

Ryby, které požírají řasy

Nejznámější rybou živící se řasou je ancistrus, česky zvaný krunýřovec. Jedním z největších spásačů řas je pak krunýřovec jednopruhý, pro kterého je řasa naprosto nezbytná.  Ale druhů, které si rády smlsnou na řase, je mnohem více. Například čichavec líbající, který nejen k tomu má speciálně upravenou tlamu. Dobrým čističem je též parmička siamská, která si na jídelníček ráda přidá mnoho druhů řas. Řasou si také přilepšuje mečovka, která patří mezi živorodky. To je však pouze krátký výčet, do řasy si rádo kousne mnoho druhů ryb všežravých i býložravých. Pouze ryby s potřebou převážně masité stravy jsou ty, které řasu ujídají velmi málo, nebo vůbec.

Výhody umělé rostliny

Umělá rostlina vám v akváriu živou nikdy nenahradí. Kyslík vám v akváriu bude vyrábět jen pokrytá řasou. Má ale své nesporné výhody a účely, ke kterým se moc dobře hodí a může živou rostlinu zastoupit, například při tření ryb, kdy je potřeba potěr izolovat. Je snazší vytáhnout z akvária plastovou rostlinu, než si otrhávat živou rostlinu, či ji vytahovat ze substrátu, což by mohlo způsobit nepříjemné poškození.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně akvarijních rybiček, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Nový trend ve výživě psů a koček – krmiva bez obilovin a s vysokým obsahem proteinů. Najdete je podle anglického označení "Grain free". Veterinářka poradí, pro koho se hodí, jaké jsou jejich výhody a na co si dát naopak pozor.

V posledních letech se stále více dostávají do popředí zájmu chovatelů krmiva bez obilovin a s vysokým obsahem proteinů. Jsou skutečně tak výhodná a univerzální? Obecně nelze říci, že by existoval jeden typ krmiva vhodný pro všechny jedince daného druhu. Zajisté i vysoce kvalitní krmiva s obsahem obilovin (pšenice, ovsa, rýže nebo kukuřice) mohou mít své výhody. Mezi ně jednoznačně patří nižší cena a v neposlední řadě vysoký obsah vlákniny, která pomáhá správnému zažívání a vyprazdňování a rovněž pocitu sytosti po nakrmení, může tedy napomáhat při hubnutí.

Obiloviny ovšem mohou u citlivých jedinců vyvolat alergické reakce (průjmy, zvracení nebo  nadýmání) a u těchto zvířat je zajisté dieta (při které se vyhneme této složce) doporučitelná.

V krmivech bez obilovin je navíc zdrojem sacharidů hrášek, brambory nebo například batáty, které jsou mnohem zdravější než pšenice nebo kukuřice a například pro štěňata jsou mnohem lépe stravitelná. Krmiva bez obilovin a s vysokým obsahem kvalitních proteinů z čerstvého masa jsou rovněž doporučitelná v období gravidity a kojení nebo například pro aktivní zvířata, kdy jsou nutriční nároky velmi vysoké. Některá jsou vhodná pro diabetiky, protože nezpůsobují takové kolísání v hladinách krevní glukózy. Velmi kvalitní "Grain free" krmivo pro kočky i psy, nabízí například značka Wellness Core.

Nevýhodou těchto krmiv bývá vyšší cena. Vhodná obvykle nejsou pro méně aktivní jednice, těm totiž hrozí možné nabírání na váze. Zcela není vyjasněna ani souvislost mezi onemocněním srdce a krmením striktně a jen krmivem bez obilovin.

Rozumným přístupem tedy dle mého názoru je, že nejlepším krmivem pro vašeho mazlíčka je krmivo s vyváženým poměrem vysoce kvalitních ingrediencí (čerstvého masa, omega-3- mastných kyselin, vitamínů a minerálů), bez přídavků průmyslově zpracovaných mouček, umělých dochucovadel a barviv.

Skupina VETINO zastřešuje síť veterinárních klinik a ordinací, které nabízí komplexní veterinární služby.

Pokud chcete mít aktuálních trendech ve výživě psů a koček, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne. 

S obediencí jsme se seznámili v minulém článku Co je to Obedience 1. DÍL. V tomto článku si povíme v jakém outfitu přijít ke zkoušce, a také co musí pes i psovod zvládnout ke splnění všech čtyř zkoušek obedience.

Základem každé zkoušky je pečlivá příprava, jak psychická, tak fyzická. Psovod tedy musí psa na zkoušky připravit nejlépe tak, že si nejdříve nastuduje, co taková zkouška obnáší a dle toho upraví výcvik psa. Není dobré jít na zkoušku, kterou prakticky neznáte. To by byla taková kynologická sebevražda. Pamatujte, že každá „ostrá akce“ vás ve výcviku posune tak o 30 % zpět. Psovod  by měl také nastudovat samotný zkušební řád dané zkoušky.

Na samotnou zkoušku psovod přijde upravený, pokud možno v čistém, pohodlném oděvu laděný spíše psím směrem – kynologická vesta/bunda a kalhoty. Samozřejmě, pokud přijde v obyčejné bundě a riflích, nebude mu to mít nikdo za zlé. Důležité je, aby psovod opravdu dbal na to, jak na zkoušku nastupuje. Zkazit si první dojem u rozhodčího není dobré. Na psí výstavu také psovod nejde v zabahněných teplácích a roztrhané bundě. Zkoušky, výstavy, závody  – to je takový „psí svátek“, tak by to podle toho mělo i vypadat. Psovod u sebe nesmí mít pamlsky ani jiné motivační předměty – jako hračky, míčky, atd. Pes může nastoupit na zkoušku v jakémkoliv obojku (není striktně předepsaný). Vodítko je lepší  si vzít zhruba metr dlouhé, nylonové, ploché či kulaté. Kromě skupinového cviku je pes bez vodítka (neplatí pro zkoušku OB3, která je bez vodítka celá).

Obedience má 4 zkoušky

• Začátečnickou – OB-Z (od 10 měsíců věku psa).
• Vyšší OB1 (od 12 měsíců věku psa).
• OB2 (od 14 měsíců věku psa).
• Nejvyšší OB3 (od 15 měsíců věku psa).

Zkoušky nelze přeskakovat, takže psovod, který chce začít s obediencí musí projít zkoušku jednu po druhé. U OB-Z může psovod se psem složit zkoušku na minimum bodů (140b z 280b) a může jít dále na OB1, kterou však musí složit na minimálně 224b z 280b, aby mohl postoupit na zkoušku vyšší. Pokud se stane, že zkouška bude provedena za méně bodů, nic se neděje. Opakovat ji psovod se psem může do té doby, dokud si body nezlepší. Totéž pak platí u zkoušek OB2 i OB3. Pokud má psovod se psem složenou zkoušku OB1 na více než 224b postupuje na OB2, kterou musí složit minimálně na 256b z 320b, aby se dostal na zkoušku OB3.

Jak taková zkouška vypadá?

Každá zkouška má 11 bodovacích kolonek: 10 cviků + 1 kolonka pro rozhodčí což je „Všeobecný dojem“. Pouze u OB3 je cviků 11 a kolonka „Všeobecný dojem“ již není.

Cviky si rozebereme níže, ale jistě se teď ptáte: „Co je všeobecný dojem“? To je čistě subjektivní pocit rozhodčího z psovoda a psa, jako celku, chcete-li týmu. Rozhodčí hodnotí po celou dobu zkoušky chování psa a psovoda – jejich spolupráci, radost, chuť do práce, vnímavost, atd.

Je pravidlem, že závod je zároveň zkouška. Nebuďte tedy překvapeni z toho, že jdete na závod i zkoušku zároveň. Na každé zkoušce je přítomný kromě zkoušených také rozhodčí (člověk, který posuzuje zkoušku) a steward.

Steward je taková „levá“ ruka rozhodčího. Provází psovoda a psa celou zkouškou. Říká kam se psovod má postavit, který cvik se bude provádět, který následuje. Říká, že cvik začíná a cvik končí, u cviku „chůze u nohy“. Steward velí v jakém tempu psovod se psem jde, u cviku „odložení do stoje/lehu/sedu“ velí začátek cviku a po pár krocích psovoda se psem velí ke změně pozice psa.

Dá se říct, že je to taková oficiální nápověda. Nicméně pozor, pes se dost často naučí poslouchat stewarda a ne psovoda. Proto je potřeba obedienci trénovat ve dvou – člověk mluví s psovodem a psovod se psem a pes musí vnímat pouze psovoda. Jak vidno, tak rozhodčí postává opodál a bedlivě sleduje provádění cviků, aniž by do zkoušky jakkoliv zasahoval. Je to takový pozorovatel, který sleduje opravdu vše.

Takže, jak máme jít na zkoušku víme. Dozvěděli jsme se také, co máme nastudovat a jak zkouška prakticky vypadá. Teď už jen všechno vstřebat a vyjít na plac psa učit. Příště si povíme o cvicích i o pomůckách, které na zkoušky neodmyslitelně patří.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně Obedience, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Trápí vašeho mazlíčka poslední dobou nějaké problémy? Jeho srst už není tak hustá a lesklá? Zjistěte, zda nepotřebuje změnu krmiva. Nový článek najdete na našem blogu.

Má váš chlupáč nějaké problémy? Nezdá se vám dostatečně vitální nebo jeho srst se už tak neleskne či nemá silné drápky? Dost možná potřebuje jiné krmivo - ale jak to udělat, aby byla změna k mazlíčkovi šetrná? I to se dozvíte v tomto článku.

Důsledky správného výběru krmiva

Pokud krmivo našemu svěřenci vyhovuje, poznáme to v první řadě podle zažívání. Mělo by probíhat bez zvracení, průjmu, nadýmání a nepříjemného zápachu. Výkaly mají být pevné, tmavé, a má jich být malé množství. Podle jedné poučky bychom měli být schopni jej nakopnout bez viditelných pozůstatků na botě. Na druhou stranu je zdravotně lepší, pokud se naše zvířátko snadno vyprazdňuje, což ovlivňuje např. množství vlákniny. Dalším ukazatelem bývá srst. Po změně krmiva se její kvalita mění v opoždění 6 až 10 týdnů. Sledujeme především změnu hustoty, pevnosti a hebkosti chlupů, také pevnost drápků a v neposlední řadě také změny na pokožce, lupy nebo náchylnost k různým vyrážkám či začervenání.

Kdy udělat změnu?

Důvodů pro změnu krmiva bývá mnoho, s tím prvním se můžeme setkat, již když si přivezeme malé štěňátko či koťátko domů. Dobrý chovatel nám řekne, čím krmí i kde krmivo shání a vybaví nás malým množstvím tohoto krmiva, abychom měli čas si jej sehnat. Při šířce dnešní nabídky je občas nějaké krmivo špatně sehnatelné, a musíme využít nějakou alternativu. Volíme tedy takovou, která má co nejpodobnější složení, především druhem použitého masa a jeho procentuální hodnotou.

Pokud krmivo nevyhovuje, máme opět důvod ke změně. Tentokrát nevolíme variantu podobnou, nýbrž odlišnou právě ve vlastnosti, která nám působí potíže. Může se jednat o nedostatek nějaké složky nebo špatnou stravitelnost. Nejčastější příčinou je intolerance nebo alergie na část složení krmiva. Obojí můžete vysledovat eliminační metodou, nebo si na alergii nechat udělat testy u veterináře.

Jaké krmivo tedy našemu miláčkovi vybrat?

V dnešní době můžeme na trhu najít obrovské množství krmiv. Zkušený výživář stráví i hodiny nad studiem složení a způsobem zpracování jednotlivých produktů, ale laik se v nabídce sortimentu prakticky „utopí“. V lepším případě si nechá ve specializované prodejně poradit, v tom horším odbyde svého čtyřnohého miláčka nákupem levného krmiva s obrázkem šťastného a roztomilého štěňátka ze supermarketu. Taková krmiva nejsou příliš vhodná, ve složení je totiž velké zastoupení obilnin a jiných náhražek, solí, barviv a ochucovadel. Naopak maso a jiné důležité složky se zde hledají jen těžce.

Ve složení jsou suroviny obvykle seřazené od nejvyššího procentuálního zastoupení po nejnižší. Na prvním místě je u většiny kvalitních krmiv masová složka. Je však důležité brát v potaz stav masa. Čerstvé maso obsahuje kolem 70 % vody, tedy je logické, že ho tam musí být mnohem více, než kdyby bylo uvedeno v dehydratované (sušené) formě. Případný masový protein bývá ještě stravitelnější a často se přidává do krmiv z důvodu zvýšení jeho využitelnosti. Některá krmiva dosahují v součtu masových surovin až 95 %. Nutno však podotknout, že kvůli domestikaci psů i koček dnes ne všichni jedinci dokážou tak vysoký podíl strávit.

Další důležitou součástí krmiva je již zmíněná vláknina, která je důležitá pro peristaltiku střev a vytváří vhodné prostředí pro přátelské bakterie (tvoří takzvané prebiotikum). Přispívá také k pocitu sytosti. Jejím zdrojem je v lepším případě nějaký druh zeleniny, v tom horším obilniny.

V kvalitním krmivu nesmí chybět také minerální látky, vitamíny a další důležité živiny ideálně přidané přírodní cestou. Může se jednat o různé bylinky, ovoce, semena anebo třeba i drcené skořápky mořských plodů.

Ani dokonalé složení bohužel nezaručí, že našemu pejskovi či kočičce krmivo sedne, avšak způsobem změny krmiva můžeme toto riziko výrazně snížit.

Jak postupovat při změně granulí?

Začneme ideálně týden nebo dva před tím, než nám dojdou granulky, abychom je mohly postupně přimíchávat. Začínáme na 10 % nového krmiva a v průběhu až 2 týdnů dávku zvyšujeme na 100 %. Postupujeme pomalu, protože bakterie pomáhající s trávením se musí přivyknout na novou stravu. Pokud doteď byl jejich počet nízký a stav nestabilní, může jim to trvat déle.

Komplikace při změně krmiva

Pes zvrací a má průjem, a my ho z toho potřebujeme dostat. V takové situaci začneme hladovkou a až po 24 hodinách nasadíme dietu, kterou máme již vyzkoušenou. Nejoblíbenější je vařená rýže s mrkví a kuřecím masem. Pokud vidíme, že dieta zabírá, a zažívání se stabilizuje, můžeme záhy opět postupně přimíchávat nové krmivo.

Při změně můžeme také narazit na problém s chutností krmiva, ten vyřešíme krátkodobým přidáváním malého množství vývaru, polévky pro psy a kočky, konzervy, kapsičky nebo třeba lososového oleje. Krmení můžeme také zalít teplou vodou, aby změklo.

Jak přejít na BARF?

Samostatnou kapitolou je přechod na stravu syrovou, tzv. BARF, nebo i zpět na granule. Nezapomeňme, že syrová strava je mnohem déle a obtížněji stravitelná, a proto doporučuji přechod ještě delší. Je nutná dokonalá znalost výživy zvířat, abychom byli schopni jim zkompletovat krmnou dávku. Proto doporučuji si nejdříve nastudovat pár informací a rozhodně, pokud jste v tomto oboru ještě neznalí, není vhodné přecházet na BARF u zvířat před dokončením fyzického vývoje jedince – tedy u štěňat a koťat. Případné výživové chyby by mohly mít nevratné následky.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně psí stravy, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Co je to vlastně imunita a proč ji posilovat? Imunita je schopnost organismu bránit se proti škodlivým vlivům okolí, ať již patogenům jako jsou bakterie a viry, tak i alergenům a v neposlední řadě i jiným onemocněním (například nádorovému bujení). Obranné mechanismy imunitního systému jsou jednak kůže a sliznice (tedy mechanická bariéra), látková imunita (tedy chemické látky) a buněčná (tedy například bílé krvinky, tzv. lymfocyty).

Mechanickou bariéru, tedy kůže a sliznice ochráníme zejména používáním vhodných antiparazitik. Parazité jak zevní, tak i vnitřní dokáží kožní nebo slizniční bariéru poškodit velmi snadno, což může vést k rozvoji zánětu a k její snížené funkčnosti.

U zvířat, stejně jako u lidí se zhruba 70% imunitního systému nachází ve střevě a správná mikroflóra ve střevě a neporušenost sliznice střeva je nezbytná pro správnou funkci imunitního systému. A není nic jednoduššího, než se zaměřit na podporu imunity právě ve střevě. Krmení kvalitní stravou bez zbytečných alergenů, udržování „špatných“ bakterií na minimu a dodávání „dobrých“ bakterií (probiotika), podpora růstu „dobrých bakterií (prebiotika) a v neposlední řadě okamžitý zásah v případě hrozícího průjmu např. po dietní chybě. To vše pomáhá zvyšovat imunitu domácích mazlíčků a tím jejich obranyschopnost proti nemocem.

Pokud chceme podporovat imunitu i jinak, je velmi vhodné dodávat esenciální živiny, tedy vhodné aminokyseliny, vitamíny a minerální látky, které jsou rovněž nezbytné pro správné fungování nejen imunitního systému, ale i ostatních orgánů v těle. Kvalitní, komerčně vyráběná strava sice obsahuje v podstatě vše, co zvířata potřebují, nicméně minimálně v období zvýšeného tlaku na obranyschopnost není na škodu nějaký vitamínový preparát našemu mazlíčkovi pořídit.

Rovněž je vhodné se zaměřit na podporu imunity proti onemocněním, která nemusí být nutně jen infekčního původu. Například typicky po operacích, při onemocnění jater nebo například v nádorovém bujení se uplatňují tzv. volné radikály, tedy škodlivé látky, které poškozují buňky a podporují rozvoj onemocnění nebo zpomalují hojení. Volné radikály se vyskytují všude v prostředí i v našem těle a proti účinku volných radikálů bojují tzv. antioxidanty. Jako antioxidanty fungují některé vitamíny, minerální látky, ale například i mořské řasy. Řada preparátů obsahuje i tyto antioxidanty a jejich suplementace je vhodná zejména u starších zvířat nebo např. na místech, kde je výskyt volných radikálů vyšší (například ve velkých městech).

Obecně jsou naši domácí mazlíčci vystaveni stejným vlivům okolního prostředí, toxinům a zvýšeným nárokům na imunitní systém jako my lidé. Proto stejně jako my si bereme probiotika v případě antibiotické terapie a doplňujeme vitamíny v době chřipkové epidemie, případně antioxidanty při onemocnění, bychom měli naši domácím mazlíčkům dopřát vhodné doplňky stravy alespoň v těchto „náročnějších“ obdobích.

Pokud chcete mít aktuální informace o zdravé imunitě domácích mazlíčků, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Jste v karanténě a máte pejska? Ve spolupráci s veterinárním lékařem MVDr. Petrem Šrenkem ze skupiny VETINO jsme připravili 8 rad pro pejskaře v karanténě, aby zvládli venčení ve zdraví a klidu.

Jak se tedy chovat, pokud jsem „ohrožená“ věková kategorie nebo osoba v karanténě a jsem majitelem psa?

1. Plán aktivit

Především buďte opatrní a zachovejte plán aktivit (i když omezený), vždy dodržujte všechna obecná doporučení a omezení, snažte se sebe i svého miláčka během dne aktivně zabavit (trénink povelů, různé interaktivní hry).

2. Zabavte se

Nemusíte mít strach, že se vašemu parťákovi něco stane, pokud s vámi zůstane i několik týdnů v bytě. Dejte mu svůj čas a zabavte jeho i sebe hrou nebo výcvikem.

3. Venčení

Pokud venčíte, choďte sami a na místa, kam nechodí mnoho lidí.

4. Správný čas

Snažte se volit čas, kdy je větší pravděpodobnost potkávat méně lidí.

5. Zvažte procházku

Pokud nemůžete venčit sami, zvažte, zda váš pejsek skutečně musí na procházku. Malá plemena mohou mít dostatek pohybové aktivity i v bytě a snadno se naučí venčit v bytě nebo na balkoně (na noviny, plenu). Starší psi s nižší pohybovou aktivitou určitě vydrží několik dní bez pohybu venku. Opět je rozumné je doma zabavit.

6. Základní pravidla

Pokud místo vás venčí někdo jiný, dodržujte všechna základní pravidla zvýšené opatrnosti a hygieny: rukavice, dvě vodítka, dezinfekce obojku a otření pejska po venčení, snižte počet procházek maximálně 1x denně, nebo každý
druhý den, nebo dokonce jen 1x týdně.

7. Hlídejte krmné dávky

Hlídejte množství, případně i druh krmiva, aby pejsci zbytečně nepřibrali!

8. Nepanikařte!

Zůstaňte zdrávi a dobré mysli!

MVDr. Petr Šrenk
Veterinář, skupina Vetino

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně venčení, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Nechce se vám řešit složité dopravní situace, objíždět uzavírky, čekat v kolonách? Nemusíte. Všechno cestování zvládnete příjemně, dokonce si u toho můžete pospat, nebo si dát skleničku. Stačí naskočit na ten správný vlak. Překážkou nemusí být ani pejsek.

Jak ho přepravit vlakem?

„Ve vlacích kategorie RJ (Praha - Ostravsko - Košice nebo Praha -  Brno - Bratislava / Vídeň - Budapešť) pejsek musí cestovat v přepravce, která má nepropustné dno a má rozměr spoluzavazadla. Specializované prodejny mají velký výběr takovýchto přepravek, které budou vhodné jak pro cestu pejska či jiného zvířátka, tak i pro umístění ve vlaku. Ve vlacích rychlík RegioJet mezi Brnem - Ostravou a Bohumínem mohou cestovat i pejsci, kteří se do přepravky nevejdou a jsou jen na vodítku a s náhubkem - a to v cenově nejvýhodnější low cost třídě“ vysvětlil tiskový mluvčí RegioJet, Aleš Ondrůj.

Kolik mě to bude stát?

Poplatek za přepravu psa je přitom 30 Kč. Pokud je ovšem pes, či jiné zvíře v uzavíratelné schránce, je jeho přeprava zdarma. Asistenční nebo služební psy (náležitě označené a s průkazem) přepravíte ve všech třídách zdarma. Pes samozřejmě taky nemůže jet sám a po celou dobu jízdy musí být pod dohledem.

Aby se cestování nezvrhlo..

Netrapte ho žízní… Cestujete víc než hodinu? Pak rozhodně nezapomeňte praktickou lahev na vodu. Její výhodou je to, že je skladná a nemusíte s sebou nosit zvlášť ještě misku.

Je váš mazlíček z cestování nervózní?

Zkuste jej uklidnit Alavis Calming, který uklidní cestovní nervozitu. Těsně před cestou je dobré psa vyvenčit a nedávat mu moc pít, to můžete zvládnout až cestou. Ráno před odjezdem také není vhodným časem ke zkoušení nových neosvědčených pamlsků a nových masových konzerv. Servírujte vašemu chlupáčovi raději granule.

Zabavte ho!

Nezapomeňte cestou zabavit vašeho miláčka jeho oblíbenými hračkami. Pokud si užívá ty nové, teď je ideální okamžik pro to, udělat mu radost a nechat ho si přežvykovat oblíbenou hračku.

Je venku blátivo?

Před naskočením do přepravky otřete špinavé tlapky. Oba se tak budete cítit daleko lépe. Ideální je k tomu použít vlhčené ubrousky Huhubamboo na tlapky.

Odměňte ho, že to zvládl

Cestování bývá náročné. Pro psa to znamená mnoho nových podnětů, na které mu přitom bráníme reagovat. Nemůžeme ho totiž nechat volně běhat po vlaku tak, jak by si možná představoval. Když to zvládl, udělejte mu radost a odměňte ho dobrotou. Ideální jsou třeba pamlsky od Huhubamboo.

Zchlaďte ho!

Kdyby vám mohl váš mazlíček říct, co mu určitě zabalte s sebou na cesty, jednou z prvních věcí, které by jmenoval, by byla chladící podložka. Ať už totiž budete v jakkoliv horké chatce, nebo na břehu rybníka, chladící podložku oceníte vždycky. Pokud začnete cítit potřebu mu ji sebrat a chladit se sami, nastal čas pořídit si další...

Myslete na klíšťata

Klíšťová aktivita se už několik týdnů drží na čísle sedm z desetibodové škály. Sedmička se přitom označuje jako velké riziko. Odborníci doporučují nesedat a nelehat si v prostorech, kde je jsou křoviny, bylinné vegetace nebo na okraji lesa, vodních toků a listnatého mlází. Večer i ráno doporučují prohlídku a případné odstranění klíšťat.  Proti klíšťatům skvěle působí obojek Foresto, pokud upřednostňujete sprej, tak zkuste například Frontline, který funguje skvěle.

Pokud chcete mít aktuální informace o tom, jak s mazlíčky cestovat, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Horké dny se blíží. Jak na ně být připraven a nenechat svého mazlíčka trpět? Na některá plemena musíte brát zvláštní ohled. S tímto článkem snadno poznáte úpal i úžeh a naučíte se, jak na vhodnou reakci v této nepříjemné situaci.

V posledních se letech se stále častěji setkáváme s nadprůměrně teplými léty. Zejména u psů, které musíme brát  pravidelně na procházky, bez ohledu na počasí a kteří s námi cestují mnohem častěji než kočky, je potřeba brát v potaz zdravotní rizika související s vysokými teplotami.

Není jediný důvod, aby domácí mazlíčci byli imunní vůči úpalu (působení vysoké teploty) a úžehu (působení žhavých slunečních paprsků). Dokonce by se dalo říci, že psi jsou zejména k úpalu citlivější než lidé (potí se pouze na tlapkách, ochlazují se pouze přes jazyk a dýchací cesty, často mají hustý kožich, který nemohou odložit ani v nejparnějším létě). Některá psí plemena jsou na tom dokonce mnohem hůře než jiná (například tzv. brachycefalická plemena psů, tedy psi s extrémně krátkým čumákem znesnadňujícím dýchání).

Úpal i úžeh mohou být pro domácí mazlíčky stejně jako pro lidi smrtelné (dojde k přehřátí organismu, dehydrataci a následně selhávání jednotlivých orgánů). Pojďme se tedy zaměřit na to, jak úpalu a úžehu předejít a pokud už k podobnému problému dojde tak jak poskytnout první pomoc.

Jako prevenci úpalu doporučuji venčit zejména v chladnější částech dne, tedy ráno a pozdě večer. Pokud už Vás mazlík potřebuje zvýšenou aktivitu, je dobré si přivstat, veškerou větší zátěž se psem zvládnout brzo ráno a ve vedrech už jít potom pouze vykonat potřebu. Ideální je letní aktivity přesunout k vodě, ať už na koupaliště, kde je pobyt se psem dovolen nebo rovnou pořídit Vašemu mazlíkovi bazén. Psi (ale i kočky a všechna domácí zvířata) musí mít neustále k dispozici čerstvou, ideálně chladnou vodu (v současnosti již najdete na trhu poměrně velké množství chladících misek). Umožněte psovi v horkých dnech ležet na chladném místě, ve stínu nebo na chladící podložce, případně mu zapněte větrák. Nedávejte psům na delší dobu než na pár minut košíky, které znemožňují dýchat s otevřenou tlamou, protože tyto košíky absolutně znemožňují termoregulaci zvířete. Nikdy nenechávejte psa v autě, a to ani ve stínu a jen na pár minut (zkuste si sami jak vám v takovém autě po pár minutách bude).

A pokud již k úpalu nebo úžehu dojde, nejdůležitější je rychlost. Nejlepší diagnostickou metodou při podezření na úpal/úžeh je změřit psovi teplotu (ideálně digitálním teploměrem v konečníku), kdy bychom měli zpozornět při teplotách nad 39,5°C a jednoznačně vyhledat veterinárního lékaře při teplotách nad 40°C. Pokud nemáme teploměr, musíme se zaměřit na to, zda může mít pacient úpal vzhledem k okolním podmínkám (asi nebudeme předpokládat úpal/úžeh u psa, který strávil celý den v leže v klimatizované místnosti na 18°C bez přímého slunečního záření). Klinické příznaky jsou apatie, slabost až neschopnost se postavit, zrychlené dýchání s do široka otevřenou tlamou, nadměrné slinění a.... zvýšená tělesná teplota.

První pomoc spočívá v přesunutí pacienta do stínu a chladu, ideálně spustit na něj větrák a začít ochlazovat. Není vhodné polít celého psa ledovou vodou, dojde totiž k reflexnímu stažení povrchových cév, které rovněž významnou měrou napomáhají k ochlazování (pacient tedy bude mít studený povrch, ale uvnitř bude stále přehřátý). Vhodnější je cílené ochlazování pacek, podpaží, třísel, krajiny břicha a čumáku/tlamy například mokrým, ledovým ručníkem. Pokud pacient vnímá a dobře polyká, je možné mu podávat po menších dávkách tekutiny. V každém případě bych vždy doporučila dopravit zvíře k veterinárnímu lékaři, který určí riziko poškození vnitřních orgánů a navrhne odpovídající podpůrnou terapii.

U koček jsou tyto případy méně časté (kočka se v létě nehoní za balónkem, ale zaleze si někam do chladu a stínu a nepřízeň počasí přečká spánkem). Pokud ale už k úpalu například v autě dojde, platí zde stejná pravidla pomoci jako u psů.

Skupina VETINO zastřešuje síť veterinárních klinik a ordinací, které nabízí komplexní veterinární služby.

Pokud chcete mít aktuální informace o možnostech ochlazení vašich mazlíčků, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.