Blog, Strana 5

V sobotu 20.5. opět ožil Centrální park Lužiny, neboť se tu konala akce PSÍ DEN s Prahou 13. Šlo již o 7. ročník a 4. na němž bylo PetCenter generálním partnerem. O psí miláčky tu nebyla nouze a celá akce byla věnována právě na podporu opuštěným pejskům.

Společnost PetCenter tu nechyběla se svým již tradičním stánkem, kde bylo možné zakoupit nejen lahodné dobroty pro vaše chlupáče, ale také vybavení, které psům a jejich páníčkům doslova usnadní život.

V letošním roce se mohli návštěvníci akce těšit na skvělou a hlavně odbornou přednášku o tom, jak správně krmit svého psa. Městská policie zde prezentovala výcvik služebních psů, konal se také psí dostih a nechyběl ani skok do výšky. V průběhu dne dostali návštěvníci také možnost adopce psa přímo od partnerských útulků.

Na Psím dnu se také objevily známé osobnosti, mezi nimiž nechyběli například Bořek Slezáček, Miroslav Hrabě, Bára Jánová, Sára Rychlíková, Sarah Haváčová, Marek Němec nebo Jitka Boho.

Děkujeme všem, kteří u toho byli s námi a všem ostatním nabízíme fotografie z tohoto krásného dne.

Vaše PetCenter

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně Psího dne, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Tento článek popisuje, jak se správně starat o svého nového miláčka v rodině a dodat mu dostatek komfortu, lásky a spokojenosti. Křeček bývá velmi oblíbenou volbou zejména v případě, že chcete mít v domácnosti nenáročného kamaráda, který je velmi vhodný k dětem.

Na co se zaměřit před pořízením křečka?

Křeček je od přírody samotář. Myslete tedy na to, že pokud se rozhodnete pro více jedinců, tak to může docházet k pravidelným pranicím, a to jak mezi samci, tak i samičkami. Křečci jsou hlodavci a mají velmi ostré zuby, proto počítejte s tím, že může dojít k poškození plastových nebo dřevěných prvků v kleci.

Tito malí chlupáči jsou velmi akčními zvířaty, a proto je potřeba vybavit klec dostatečným počtem prvků v podobě houpaček, prolézaček atd. Křečci potřebují dostatek podnětů, které by jim umožnili být stále aktivními. Jedná se o noční zvíře. Myslete tedy na to, že křečka musíte umístit na místo, kde vás v noci nebude tolik rušit.

Jednotlivé druhy křečků

Existuje přes 20 různých druhů křečků, kteří žijí po celém světě. Na našich prodejnách zakoupíte Křečíka zlatého (syrského) a křečíka džungarského.

Křečík zlatý je výrazně větší než křečík džungarský. Dosahuje délky až 20 cm a hmotností se přibližuje 150 gramům. Co se týče srsti, tak najdeme nejen krátkosrstého, ale i dlouhosrstého či s takzvanou rex srstí (zvlněného). Křečík džungarský je menší, neboť měří maximálně 12 centimetrů a hmotnost se pohybuje okolo 50 gramů. Mezi chovateli je tento druh nejoblíbenějším.

Potrava a krmení pro křečka

Nejlepší variantou, jak křečka správně krmit je zvolit vhodné již předpřipravené směsi, které najdete i u nás. Konkrétně jde o krmivo Furries jenž jim dodá správný poměr vitaminů a minerálů. Směsi obsahují různé druhy zrní či kousky sušeného ovoce a zeleniny. Správnou volbou jsou i granule, které s perfektním obsahem vlákniny, zeleniny a ovoce.

Chlupáči to na vás umí takzvaně dobře hrát. Křeček doslova „křečkuje“, což vede k tomu, že si hromadí zásoby jídla na později. K tomu mu slouží nejen úkryt v jeho domečku, ale také lícní torby, do nichž může část jídla schovat na později. Hlava se mu tak až ztrojnásobí. Torby svým názvem a vzhledem poněkud matou, neboť nejsou jen v oblasti lícní, ale mohou sahat až do oblasti pánevní. Potravinové biovaky se dokážou natáhnout téměř po délce celého těla.

Vyprazdňování torbiček je u křečků také zajímavou činností. Jelikož torby neobsahují žádné sliny, tak křeček z nich později potravu vyndá doslova netknutou. Podobnými torbami disponují například také veverky nebo ptakopyskové. Co se ale týče efektivity využití, tak křečci jsou v tomto ohledu doslova mistry.

Jak křečka ochočit?

Ochočení křečka není úplně snadné. Záleží v tomto případě na konkrétním jedinci. Některému to trvá skutečně chvilku a jiný se vám bude vzpouzet. Křeček si k vám nejprve musí vybudovat důvěru a teprve poté jej budete moci brát do rukou. Rozhodně na něj také pravidelně mluvte, aby se naučil rozeznat váš hlas od ostatních a zvyknul si na něj.

Křeček je velice plaché zvíře, takže se snažte dělat pouze pomalé pohyby při otevírání klece. Dobrým trikem, jak si získat jeho náklonost je přinést mu vždy nějakou oblíbenou pochutinu a tu mu vložit rukou do klece. Postupně si tak u malého chlupáče dojde k asociaci, že při otevírání klece dojde na odměnu. Nebo ponechejte křečka, aby si potravu vzal z vaší ruky. Pamatujte na to, že zvedání křečka je dobré ponechat až do poslední fáze, jinak se snadno vyděsí.

Fyzická zdatnost křečků a jejich zdraví

Pokud je křeček nemocný, tak je vždy dobré tento stav konzultovat s veterinářem. Nemocný křeček bývá apatický, nežere a mnohdy může být až agresivní. Ve chvíli, kdy se jej snažíte chytit, tak kouše. Veškeré tyto projevy indikují, že je křeček nemocný.

Mezi časté nemoci patří zejména střevní potíže – průjmy a nadýmání. Mohou být na vině také parazité. Křeček pak má doslova afektované stavy, kdy se dokáže škrábat až do krve. Veterinář v takovém případě předepíše vhodné kapky. Délka života je u těchto hlodavců podstatně menší než u člověka. Běžně se křečci dožívají od 2 do 4 let.

Klec

I přesto, že jde o poměrně malá zvířata, tak tito malí hlodavci dokážou denně ujít či naběhat až 9 kilometrů. Čím větší klec, tak tím lépe pro zvířátko. Chce to také zvolit optimální velikost mezer mezi pruty klece, aby křeček neutíkal. Vhodná šíře mezer je přibližně půl centimetru. Pro trpasličí křečky je minimální rozměr klece 60x40 centimetrů. Pro větší křečky by měla mít klec minimálně rozměry 80x50 centimetrů. Výška klece v tomto případě nehraje tak velkou roli, neboť nejde o zvířata, která by si libovala ve velkých výškách.

Podestýlka v kleci by měla dosahovat alespoň 15 centimetrů. Pakliže chceme mít křečky v akváriu nebo teráriu, tak musíme myslet na to, že jim musí do ubikace proudit čerstvý vzduch. Klec umístěte na klidné místo, kde není průvan nebo přímé sluneční světlo. Základním vybavením je miska, napáječka a domeček. Vhodné jsou i různé druhy hraček, tunely, písečné koupelny a zejména kolotoče.

Hračky a vybavení

Hračky a vybavení už jsme výše v tomto článku nakousli podobně jako křeček svou oblíbenou zeleninu. Nejdůležitějším prvkem je v tomto případě kolotoč. Ten by měl mít nejmenší průměr 20 centimetrů u trpasličích křečků. V případě větších jedinců je lepší zvolit minimální velikost kolotoče 28 centimetrů. V nabídce najdete plastové či chromové varianty. Důležité je, aby kolotoč neměl štěrbiny na běhací ploše nebo zakrytou přední část. V kolotoči bez mezer se nestane, že by došlo k zaklínění nebo přimáčknutí křečka.

Podestýlka

Podestýlka by měla být jemná, bez třísek a ostrých hran, aby nedráždila tlapky. Stelivo by mělo dobře pohlcovat pachy, bezprašné a být z přírodních materiálů. Stelivo lze promíchat se senem, čímž bude pro křečka atraktivnější a poslouží i ke stavbě hnízda nebo občasnému pojídání. Steliva by mělo být dostatečné množství, protože křečci rádi hrabou nebo kopou tunely. Podestýlku je potřeba každé dva měsíce vyměnit a pečlivě vymýt a dezinfikovat klec. Vybavení a hračky umývejte přibližně jednou za půl roku.

Zajímavosti o křečcích:

• Existuje okolo 20 druhů křečků. Největší z nich je křeček velký a dosahuje velikosti až 35 centimetrů. Tento druh žije na Madagaskaru.
• Název zvířete vychází z německého slova: hamstern, což znamená hromadit a jde o jeho oblíbenou zálibu.
• Křeček má zásobovací vaky na tvářích (torby), které mu umožňují si potravu uchovat na později. Může je však využít i k plavání, kdy je naplní vzduchem.
• Křeček si své teritorium značí podobně jako kočka. Otírá se o předměty a díky mazovým žlázám zanechává svůj pach. Křečkovi dopomáhají jeho výkaly a moč. Díky tomu se dokáže perfektně orientovat v daném prostoru.
• Nejdůležitějšími smysly pro křečka jsou čich, sluch a zrak. U lidí je to v opačném pořadí.
• Křeček je noční tvor, jelikož vstává se západem slunce a jde spát ve chvíli, kdy nastane východ. Ideálně si tak s křečkem hrajte večer a přes den jej nechte prospat.
• Křečci mají v oblibě hračky a rádi zkoumají terén kolem sebe.
• Křeček si vás umí zapamatovat a důvěřovat vám.
• Může se snadno vylekat, a tak je dobré, aby měl dostatek prostoru je schování se.
• Ideální je pro něj písková lázeň. V misce si tak odmastí svou srst.
• Rodí se slepí a v dospělosti pak vidí jen několik centimetrů před sebe. Tvar jejich očí jim však umožňuje vidět v zorném úhlu 110 stupňů.
• Samice dokáže rodit až 4x ročně. V jednom vrhu může mít až 13 mláďat a březí je po dobu 15-22 dní.
• Křeček je šťastný pokud má dostatek hraček a interaktivních prvků.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně křečků, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Existuje mnoho mýtů a pověr o kočkách, které jsou často neopodstatněné nebo nepravdivé. Některé z nejběžnějších mýtů jsme tak vybrali a popíšeme si je zde.

Kočky škrábou nábytek, protože jsou nevychované nebo neposlušné:

Ve skutečnosti kočky škrábou nábytek, protože potřebují obrousit své drápky, aby si je udržely zdravé. Stačí jim však pořídit vhodné škrabadlo a máte po problémech.

Kočky nepotřebují péči a mohou žít samy:

Ve skutečnosti kočky potřebují péči a pozornost od svého páníčka, aby se cítily bezpečně a šťastně. Jde o rozšířený mýtus toho, že kočky jsou zcela samostatné, ale není tomu tak. Ačkoliv jsou samostatnější než psi, tak je třeba se jim dostatečně věnovat a zahrnovat je dostatečnou láskou.

Kočky jsou alergenní:

Někteří lidé mohou být alergičtí na kočky, ale to je spíše reakce na jejich srst nebo dokonce sliny než na kočky samotné.

Kočky jsou nevěrné:

Ve skutečnosti kočky nejsou schopné rozpoznat pojem věrnosti, takže představa o tom, že jsou svému majiteli nevěrné a rády se lísají jinde je poněkud mylná.

Kočky jsou nebezpečné pro děti:

Ve skutečnosti jsou kočky velmi milé a pozorné k dětem, pokud jsou správně socializovány a vychovány. Rozhodně nejde o žádné pomstychtivé predátory, kteří využijí každou příležitost k tomu, aby zaútočily.

Kočky jsou tichá zvířata:

Kočky mohou být tiché, ale také mohou mručet, vrnět, mňoukat nebo dokonce řvát. Záleží na jejich momentálním i mentálním rozpoložení, ale dokážou být poměrně hlučné, pokud k tomu mají důvod.

Je ale třeba mít na paměti to, že každá kočka je naprosto odlišná a nelze je tak snadno takzvaně házet do jednoho pytle. Toto byly nejčastější mýty o kočkách, které se běžně mezi lidmi šíří a mnohdy dost zbytečně.

Pokud chcete mít aktuální tipy a rady ohledně kočičích trendů, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Rozhodli jste se pro pořízení pejska nebo kočičky? Máte dostatek času, místa i financí? Jste si jistí, že v domácnosti nikdo netrpí alergií? Pokud jste odpověděli na všechny otázky "ano" jste připraveni na pořízení domácího mazlíčka. Vybírejte v chovatelských stanicích nebo v útulku.

Výběr pejska nebo kočičky

Nejdříve byste si měli uvědomit, zda chcete určité plemeno, nebo budete rádi i za nějakého hezkého voříška. Vybírat byste měli podle vašich časových možností. Pokud nemáte dostatek volného času, není dobré si pořizovat pejska, který vyžaduje velkou dávku aktivity jako například československý vlčák, belgický ovčák, Jack Russell border kolie a podobně.

Při výběru kočičky se rozhodujte podobně. Některá plemena jsou pro jednoho pána, některá potřebují více zabavit a jiná jsou zase línější. Jestli však toužíte po určitém plemeni, měli byste zvíře pořídit z chovatelské stanice.

Možná si teď říkáte: "To je přece zbytečné, pořizovat zvíře z chovatelské stanice, když s ním nechci absolvovat výstavy." Toto je jeden z velkých omylů.

Chovatelská stanice

Koupí zvířete z registrované chovatelské stanice máte záruku plemene. V podstatě víte, jak bude pes nebo kočka vypadat, jaké má rodiče a v případě psa, jaký bude mít sportovní předpoklady.

Chcete si pořídit pejska konkrétního plemene? Vybírejte pejsky s průkazem původu a z prověřené chovatelské stanice.

Získáte tím i určitou záruku, že zvíře bude zdravé. Naprostá většina majitelů plemen musí před uchovněním provádět povinné testování na genetické vady a onemocnění. U psů je to většinou vyšetření na dysplazii kyčlí nebo loktů (dysplazie je porucha vývoje nebo růstu), vyšetření srdce, testy na mutaci MDR1 genu, luxace patelly ("vyskakující koleno") a mnoho dalších.

U koček je to většinou vyšetření srdce (zejména u Mainských mývalích koček se často objevuje vada srdce HCM – hypertofická kardiomyopatie), výjimkou není ani doložení potvrzení o platném očkování. Štěňata a koťata s chovatelských stanic musí být čipovaná nebo tetovaná, očkovaná a řádně zaregistrovaná s PP (průkaz původu).

Jak poznat kvalitní chovatelskou stanici?

Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět, avšak obecným ukazatelem kvality jsou recenze na různých webech od majitelů, kteří zvíře z příslušné stanice vlastní.

Ovšem nejlepší je osobní návštěva. Při návštěvě byste měli mít možnost vidět oba rodiče – popřípadě matku, podmínky ve kterých mláďata žijí, jak jsou socializovaná i to, jestli jsou čistá a v dobré kondici.

Štěňata bez PP po rodičích s PP neexistují. Všechna mláďata z vrhu po rodičích s průkazem původu musí být řádně zaregistrována, proto nelze mít štěně či kotě bez průkazu původu po rodičích, kteří PP mají.

Mláďata s chovatelských stanic bývají o něco dražší, ale cenu dostatečně vyváží kvalita předků, rodičů, zdraví i dobrá socializace a péče. Mnohdy cena za prodej všech mláďat nepokryje náklady stanice na očkování, odčervení, kvalitní stravu, vystavení průkazů původu ani na nutné vyšetření.

Rodiče procházejí pečlivým výběrem, aby nevznikala příbuzenská plemenitba. Není výjimkou, že chovatelé jezdí se zvířaty i do zahraničí, aby vznikla kvalitní spojení rodičů. Feny či kočky většinou mají daný počet vrhů na časové období.

Pejsek nebo kočička z útulku?

Pokud nevyžadujete určitý vzhled, pracovní předpoklady nebo jiné specifické vlastnosti, které jsou charakteristické pro určité plemeno, pořiďte si zvířátko z útulku. Najdete zde (bohužel) velké množství opuštěných zvířat, která potřebují domov.  

Všechna zvířata v útulcích jsou zpravidla očkovaná, odčervená a ošetřená veterinářem. Pokud jsou dospělá, jsou i kastrovaná (kastrace je nejlepším opatřením před dalším množením).

Jaká zvířata jsou útulcích?

V útulcích najdete pejsky a kočičky všech věkových kategorií i velikostí. Nejlepší bude, když útulek několikrát navštívíte. Vyhlídnutého pejska můžete vzít na pár procházek a lépe ho tak poznat. Některá zvířata vyžadují (kvůli špatným zážitkům z minulosti) pozvolnější seznamování a trpělivý přístup. Neznamená to ale, že takový pes nemůže být vhodným a milým společníkem život.

Podmínky adopce

Naprostá většina útulků má v adopční smlouvě uvedenou podmínku kastrace. Kastrace ve vhodném věku zabraňuje zbytečnému množení, díky kterému jsou útulky plné. Předvybrat zvíře si můžete jak na stránkách útulků, tak na webových portálech, které pejsky z útulku a depozit inzerují.

Jak nenaletět množiteli?

Množitelem nazýváme každého "chovatele", který množí pouze za účelem výdělku a nebere ohledy ani na pravidla chovu, ani na potřeby zvířat.

Zvířata žijí v otřesných podmínkách, často někde ve sklepě bez přístupu ven, bez vody a řádného krmení. Tato zvířata slouží pouze jako předmět výdělku. Zvířata jsou připouštěna bez jakékoli korekce, feny a kočky neustále rodí mláďata bez možnosti na regeneraci a odpočinek po porodu. Zvířata bývají fyzicky oslabená, nemocná a ve špatném psychickém stavu.

Domácí množitelé

Za množitele lze označit i nezodpovědné majitele, kteří opakovaně (ne)chtěně dopustí nakrytí svých psů, aniž by zvažovali důsledky, které takové jednání může způsobit.

Stejně tak považuji za množitele takové majitele koček, kteří nechávají své kočky běhat po okolí a zároveň nezajistí jejich kastraci. Nekastrovaná kočka může mít koťata dvakrát do roka. Nelze se spoléhat na to, že "vždycky ta koťata někde udám" a nebo je "prostě utopím" - takové jednání je nepřípustné! Bezdůvodné usmrcení zvířete je trestný čin!

Nechtěná a opuštěná koťata bohužel často umírají na různá onemocnění, pod koly aut, vyhladověním nebo podchlazením.

Jak poznám množitele?

Na tuto otázku vám lehce odpovím. Většinou jsou to zvířata inzerovaná na různých inzertních stránkách na internetu. Nadpis inzerátu vám hodně napoví, stačí když je v něm napsáno "čistokrevný bez PP" - v tu chvíli byste měli dát od takového inzerátu ruce pryč! Dále se tito množitelé dají obecně určit podle toho, že mají na webu hodně inzerátů s různými plemeny psů i koček. A pozor, zvířata jsou leckdy nabízena za stejné nebo velmi podobné ceny jako zvířata z chovatelských stanic.  

Pokud se přece jen rozhodnete pro koupi zvířete bez průkazu původu (PP), měli byste být velice obezřetní už při prvním kontaktu s prodávajícím. Množitelé většinou nechtějí (nebo z nějakého důvodu nemohou) ukázat rodiče, případně vám štěně či kotě přivezou někam na parkoviště nebo benzinovou stanici, kde vám ho chtějí rovnou prodat.

Skutečně ušetříte?

Mláďata bývají v horším výživovém stavu a zapáchají. Ve většině případů jsou nemocná nebo mají vývojové vady. Je to tím, že množitelé neprovádějí žádně testy na nemoci a genetické vady. Otázka nepříbuznosti v rodové linii je také nijak netrápí.

Mnoho majitelů, kteří takto naletěli, nyní vlastní nemocná zvířata a trápí se s jejich léčbou. Hodně zvířat se také kvůli zdravotnímu stavu nedožije vyššího věku.

Zvířata jsou často nabízena k prodeji ve velmi nízkém věku, což ve vývoji zvířete způsobuje nejrůznější traumata a komplikace. Nejnižší hranice pro odstavení štěněte/kotěte od matky je až  ve věku 7 týdnů.  Ideální věk pro odstav a následný prodej je pak 8-10 týdnů.

Nenechte je trpět

Pamatujte tedy na to, že je lepší nepodporovat množitele, u kterých zvířata neskutečně trpí. Zvířátko si raději pořiďte z prověřené chovatelské stanice nebo z útulku.

Pokud nebudeme podporovat množitele, nebudou existovat. Kde není poptávka, není nabídka.

Pokud chcete mít aktuální informace o tom, kde pořídit psa nebo kočku, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Jedni je milují, jiní se jich štítí. I tak si ale potkani vydobyli své místo mezi domácími mazlíčky. Víte, jak se o ně správně starat?

Odkud se u nás potkan vzal?

Předkem dnešního laboratorního potkana je potkan divoký (Rattus norvegicus berkenhout), který se vyskytoval v Indii a Číně. Díky rozvoji lodní dopravy v 18. století se dostal k nám do Evropy a dnes je již vyskytuje po celé světě.

Albíni těchto potkanů se začali chovat pro zábavu a nakonec se díky mnoha vhodným vlastnostem začali využívat i laboratorně.

Dnes si laboratorní potkani našli cestu k našim srdcím a domovům. Je to díky jejich inteligenci a ochotě nám naslouchat. Říká se totiž, že potkani jsou opravdu jako malí pejsci – naučí se přijít na své jméno, poznají svého majitele a rádi se sním mazlí nebo si hrají. Existují i potkaní výstavy a dá se s nimi soutěžit i v agility. Někteří našli dokonce uplatnění v rattoterapii, což znamená, že pomáhají rehabilitovat lidi.      

Potkani jsou inteligentní a ochotni nám naslouchat. 

Co promyslet před pořízením

Pokud zvažujete pořízení potkana, ujasněte si nejdřív, zda bude u vás doma vítán. Zeptejte se rodiny, zda všichni členové domácnosti souhlasí s jeho pořízením a zda se v domácnosti nevyskytuje nějaká alergie. Často se stává, že se lidé zbavují potkánků, protože nezvládli jejich výchovu nebo se rodina postavila proti. Potkani potřebují, aby se jim člověk věnoval a nebyli dlouho sami. Jinak se mohou stát agresivními.

Potkan se v průměru dožívá 2-3 let, je nutné počítat i s relativně brzkým loučením. Na druhou stranu jsou to skvělí parťáci a co jedinec, to úplně jiná povaha.

Výběr potkana aneb ve dvou to jde líp

Potkan je společenské zvíře, proto je potřeba mu pořídit kamaráda stejného pohlaví, aby nestrádal. Potkani rádi spí schoulení k sobě, čistí si kožíšky a hrají si spolu.

Při výběru se rozhodněte, zda chcete spíše klidnějšího jedince – to bývají většinou leniví a mazliví samečci. Nebo naopak akční samičky, které neustále vymýšlejí nějaké lumpárny a chvíli neposedí.

Jak velkou klec?

Klec pro dva jedince by měla měřit minimálně 60 x 40 x 50 cm, samozřejmě čím větší, tím lepší. Pokud si nejste jisti, stačí se poradit na prodejně nebo kontaktovat přímo chovatele.

Proč zvolit raději klec a ne terárium? Mohou po ní šplhat a jde na ni zavěsit spousta prolézaček a hraček, které mají potkáni rádi. Terária nebývají vhodná také z důvodu špatného odvětrávání a hromadění čpavku z moči, který může potkanům po čase naleptat dýchací cesty, na které jsou velmi citliví.

Potkaní obydlí si připravte před pořízením zvířátka.

Potkaní obydlí si připravte předem a potkánka přineste až do hotového, abyste ho co nejméně stresovali. Klec neumisťujte do průvanu, ale ani na tmavé nevětrané místo.

Strava potkana

Potkan je všežravec, a proto potřebuje pestrou stravu. Podávejte mu speciální krmné směsi, přilepšit mu můžete i čerstvou zeleninou a ovocem. Potkana ale zbytečně nepřekrmujte a dávejte pozor na jeho váhu. Obezita by mu mohla působit zdravotní problémy.

V potkaní stravě nesmí chybět minerální kámen. Jako všem hlodavcům, i potkanům zuby celý život dorůstají, proto je potřebuje často obrušovat. S minerálním kamenem se i zabaví. Potkanům můžete přinést i větvičky z ovocných stromů, ale pozor na chemické postřiky!

Jako zpestření poslouží potkánkovi i speciální pamlsky nebo různě ochucené tyčinky. A samozřejmě nezapomeňte na dostatek čisté vody.

Nezapomínejte na dostatek čisté vody!

Zaujal vás potkan a zatoužili jste ho mít doma? Stavte se v některé z našich prodejen, kde vám pomůžeme vybrat vše potřebné.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně chovu potkanů, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Největší králík na světě byl králík jménem Darius, který žil v Anglii. V roce 2010 byl oficiálně uznán Guinessovou knihou rekordů jako největší králík na světě, měřil 129 cm (3 stopy) na délku a vážil 19 kg (44 liber). Darius patřil do plemene králíků s názvem Continental Giant.

Darius měl také pořádný apetit. Denně spořádal dvě hlávky zelí, dvanáct mrkví a šest celých jablek. Obří králík svým vzrůstem překonal všechny dosavadní konkurenty. Protože však Guinessova kniha domácí mazlíčky podle váhy neposuzuje, byl nakonec hodnocen podle délky.

V roce 2011 byl však z výběhu ukraden a jeho osud zůstává bohužel neznámý.

Je důležité si uvědomit, že tak velký králík vyžaduje zvláštní péči a výživu. Je důležité, aby měl dostatečný prostor k pohybu a aby byl krmen kvalitní krmnou směsí pro králíky s dostatkem vlákniny a bílkovin. Je také důležité pečlivě sledovat jeho zdraví, protože velká velikost může způsobit některé zdravotní problémy.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně králíků, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Canisterapie je laicky řečeno "léčba psem". Jak taková léčba vypadá? Kde všude pejsci pomáhají? Jaké vlastnosti by měl mít canisterapeutický pes?

Pokud chcete tento pojem popsat odborně, pak se jedná o metodu pozitivního psychosociálního a fyziorehabilitačního působení na potřebné osoby, prostřednictvím speciálně vedeného a cvičeného psa.

Kde pejsci pomáhají

Pes a člověk při canisterapii tvoří „léčebný tým“, který pomáhá tam, kde je potřeba. Jsou to např. nemocnice, dětské domovy, domovy pro seniory apod. Pes je neuvěřitelně pozitivní zvíře. Umí rozdávat radost, potěšit oko a pohladit duši. Člověk se najednou v přítomnosti psa necítí tolik sám. Díky pejskům "padají bariéry“ – nemluvící klienti se rozmluví, ležící klienti se pohnou, pohladí psa, pejsek je potěší a rozesměje. Ne nadarmo se říká, že úsměv léčí.

Pes je neuvěřitelně pozitivní zvíře. Umí rozdávat radost, potěšit oko a pohladit duši. 

Malý i velký pes, pomáhají oba

Ke canisterapii se využívá různých plemen, psů s průkazem původu, ale i bez něj. Záleží na tom, na jaké klienty je canisterapie zaměřena. U seniorů se lépe osvědčili velcí psi. Pro některé klienty je snadnější hladit (případně i česat) většího psa. Pes může doprovázet klienta u invalidního vozíku, nebo i pokud je klient o berlích. Na procházce se klienti psa rádi drží (pes je motivuje k chůzi), házejí mu míček atd.

Naopak pro ležící klienty je vhodnější malý pes, který se stočí vedle klienta na posteli. Malý pes pochopitelně nezabere na lůžku tolik místa. V případě, že se o klienta více opře, není tak těžký jako velký pes. Další výhodou malého psa je, že je lépe manipulovatelný (na lůžko ho můžeme snadno vysadit a naopak), tím se eliminuje ohrožení ležícího pacienta, ke kterému by mohlo dojít váhou psa nebo jeho drápky.

Velký pes může klienta doprovázet u invalidního vozíku. 

Pes pro canisterapii

Pes, canisterapeut, by měl mít vyrovnanou, ideálně flegmatickou povahu, měl by být přátelský k lidem, komunikativní, ale zároveň pozorný, opatrný a dobře manipulovatelný. V žádném případě by neměl být bázlivý, lekavý a už vůbec ne agresivní.

Člověk pro canisterapii

Člověk, canisasistent, by měl mít zájem o složení zkoušky pro praktický výkon canisterapie – bez které canisterapii nelze provádět. Svého psa musí již od štěněte řádně socializovat a cvičit, protože pro výkon canisterapie je potřeba mít spolehlivě zvládnutou základní poslušnost. K důležitým vlastnostem canisasistenta patří empatie, přátelský přístup a trpělivost. V neposlední řadě by měl mít také alespoň základní povědomí o fyzioterapii a za každých okolností se snažit o maximálně profesionální přístup k pacientovi.

Terapie pro tělo i duši

Všechny druhy canisterapie jsou pro klienty velmi významné. Ať už je to relaxace, polohování, anebo jen motivace člověka jít svou cestu životem. Dost často canisterapeutický tým znamená pro klienta „rodinnou návštěvu“, kterou prožívá stejně emotivně jako návštěvu své vlastní rodiny. Canisterapie bývá dále využívána i jako pomocná forma dalších terapií. Mimo spolupráce s psychologem pracují canisterapeutické týmy také s logopedem, pedagogem nebo fyzioterapeutem.

U autistických klientů může pes (při dlouhodobém působení) plnit roli prostředníka mezi jejich světem a okolím. Lze si tedy s klienty a lékaři stanovit „léčebný plán“ a dojít prostřednictvím canisterapie k cíli léčby.

Canisterapie u klientů rozvíjí jemnou i hrubou motoriku, pomáhá k rozvoji verbální i nonverbální komunikace, dále pomáhá při nácviku paměti i koncentrace, rozvíjí citovou složku, sociální cítění a učí člověka být tak říkajíc „v pohodě“.

Nejčastější klienti pro canisterapii jsou lidé s tělesným postižením, s mentálním postižením, klienti v rehabilitaci či jinak nemocní. Canisterapie je tu také pro klienty, kteří trpí depresí nebo jinými psychickými poruchami. A nesmíme zapomenout na děti a lidi, kteří se jen cítí být opuštění. Canisterapie tak může být jak individuální, tak kolektivní záležitostí.

Canisterapie je poslání, které canisasistent i jeho parťák konají dle svého nejlepšího vědomí i svědomí.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně Canisterapie, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Potravní alergie a intolerance se nevyhýbá ani našim zvířecím miláčkům.  V tomto článku se podíváme na potravní alergie a intolerance, které trápí mnoho psů a koček.

Co je to potravní alergie a co intolerance?

Důležité je rozeznat alergii a intoleranci:

Alergie – alergie je přehnaná reakce imunitního systému na podnět. Například reakce na kuřecí bílkovinu. Bývá doprovázena svěděním, zarudnutím, zánětem kůže atd.

Intolerance – dojde k reakci organismu bez imunologického podkladu. Tedy například intolerance laktózy je, když tělo prostě nedokáže daný podnět zpracovat.

Obecně lze tyto dvě reakce označit jako reakci organismu na určitý podnět.

Jak alergii/intoleranci poznat?

Většinou se tyto reakce projevují hned, nebo do pár hodin po setkání s alergenem. Mezi hlavní symptomy patří průjem, zvracení, zarudnutí kůže i zvýšená svědivost. Zvíře si vykusuje meziprstí na tlapkách, můžeme pozorovat i časté a opakující se záněty uší, zhoršenou kvalitu kůže a srsti, lupy a nadměrnou plynatost. Nejčastěji se setkáváme právě s reakcí na nějakou složku v krmivu. Běžné jsou ale i reakce například na traviny, pyly a bleší kousnutí. Potravní alergie je většinou reakcí na určitou bílkovinu jako je kuřecí, jehněčí, hovězí a další. Pokud pes, nebo kočka trpí některým z těchto příznaků je třeba navštívit veterináře a probrat možnost alergie. Většinou se tato problematika řeší elegantně, a to dietou bez reakční bílkoviny. Nejčastěji bývá zvíře alergické na kuřecí bílkovinu. Na gluten, tedy obiloviny mívají častěji intoleranci. Tyto problémy lze poměrně jednoduše diagnostikovat.  

Jak diagnostikovat alergii?

Máme dvě možnosti: eliminační dieta, nebo laboratorní testy. Eliminační dieta znamená, že zvířeti podáváme stravu pouze s jedním druhem  bílkoviny – například losos. Když máme psa nebo kočku na dietě, nesmíme podávat jiný druh bílkoviny, než máme v krmivu. Pokud podáme jinou bílkovinu než kterou momentálně máme, můžeme tím narušit dietu a nevíme, zda reakci vyvolaly granule, nebo nějaký ten pamlsek či konzerva.

Pokud podáme konzervu, kde je ve složení napsáno “maso a vedlejší živočišné produkty”, nelze říci co se v konzervě konkrétně nachází (většinou je to kuře).  V tomto případě nedoporučuji podávat konzervy s tímto složením. Pokud pro zvíře z nějakého důvodu potřebujeme nějaké ty pamlsky, měli bychom opět volit takové, ve které je stejná bílkovina jako v granulích. Na to se skvělé hodí pamlsky od Huhubamboo, kde se jedná o čisté druhy masa.

Jako druhou možnost lze využít laboratorních testů. Mnoho veterinářů tuto variantu podporuje, ale také odsuzuje. Diagnostika se provádí pomocí séra z krve pacienta a odesílá se na testy, kde podle reakce s alergenem dokáží říci, na to přesně má vaše zvíře alergii. V obou případech doporučuji se do samoléčby nepouštět a navštívit veterinárního lékaře.

Mám alergické zvíře, co s tím?

Naštěstí dnes máme na trhu mnoho druhů krmiv, kterými lze alergii řešit. Můžeme využít buď BARF (syrovou stravu), nebo granule. Důležité je pozorně číst složení výrobků, abychom se vyvarovali kontaktu s alergenem.

Ke zmírnění kožních příznaků alergie můžeme také použít šampon Tropiclean, který zklidňují pokožku. U prudkých alergií se reakce může řešit podáním steroidních přípravku na zmírnění reakce, avšak dlouhodobé podávání steroidních přípravků poměrně dost zatěžuje játra. U ostatních alergií se můžeme setkat i s vakcínou, která je podobná jako očkování (nazývá se to imunoterapie). Pacientovi se v různých dávkách a intervalech vstřikují malé dávky alergenu, aby si tělo vůči němu vytvořilo toleranci a přestalo tak na něj reagovat. Imunoterapie je však běh na dlouhou trať, ale můžeme se tak úplně zbavit aplikace steroidních přípravků.

Dnes již máme poměrně široké možnosti, jak našeho miláčka krmit i když má nějaké omezení. Pokud tedy máte mazlíčka s potravní alergií či intolerancí, není se čeho bát, řešení se dá vždy najít.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně potravních alergií, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne. 

Stres dokáže nadělat paseku i u zvířat. Je to stav, kdy je organismus vystaven mimořádným podmínkám (stresorům) a tělo se snaží zareagovat a "přežít", zachovat stabilitu organismu. Může být jak fyzický, tak psychický.

Není stres jako stres

Fyzickým stresem rozumíme různé mimořádné působení na tělo jako např. nadměrná fyzická zátěž, přehřátí organismu (v letních měsících častý problém především u pejsků), trauma, a tak podobně. Tělo na tyto změny reaguje. Pokud se jedná o krátkodobý inzult, pak stresová reakce rychle odeznívá. V případě, že stresová situace má dlouhodobější charakter, tak se zpočátku tělo snaží situaci přizpůsobit, ale postupně dochází k jeho vyčerpání.

Psychický stres, na který se zaměříme především, může vyvolat jakákoliv změna - změna chovatele, nový člen domácnosti, změna režimu, polohy pelechu, dokonce i změna stravy.

Jak stresu předcházet?

Vzhledem k současné době, kdy je časté stěhování, máme více zvířat ve městech, kde je hodně hluku, spěchu... je určitě vhodné zvíře na mírné stresové situace postupně přivykat. Postupně navykat na hluk, přepravu, ale třeba i na návštěvu veterináře, naši nepřítomnost…

Paradox zvaný Covid

Covidové období zasáhlo do našich životů zásadním způsobem, ale většina našich parťáků, mazlíků se paradoxně měla lépe. Hodně majitelů bylo doma a díky tomu měli čas se zvířeti více věnovat, chodit na procházky, do přírody. Dokonce zde byl i výrazný nárůst poptávky po štěňatech a pravděpodobně i dalších domácích zvířatech. Ale s rozvolňováním covidových opatření a návratem do zaměstnání se může zvíře, především to, které bylo zvyklé na každodenní přítomnosti svého páníčka, dostat do nepříjemného psychického vypětí.

Kdy je třeba zpozornět a na co u mazlíčka dát pozor

Projevy stresu mohu být různé. Od mírných změn chování (schovávání se, změna v příjmu potravy - ať už hltavé jedení či snížení množství stravy), až po agresivitu, sebedestrukci nebo obtíže vedoucí ke zdravotním komplikacím.

U koček je jednou z nejčastějších zdravotních komplikací řešených u veterinářů sterilní zánět močového měchýře. Hlavní příčinou tohoto zánětu je stres. Jeho projevem je časté a bolestivé močení často na neobvyklých místech. Především u kocourů pak může dojít až k ucpání močových cest a ke vzniku život ohrožující situace, kterou je potřeba řešit urgentně.

Majitel by se určitě měl snažit odhalit mírné známky stresu včas a snažit se předejít závažnějším obtížím. Případná nabídka rad a pomoci je možná jak u zvířecích psychologů, tak u veterinářů zaměřujících se na chování či poruchy chování zvířat.

Inteligentní a na stres citliví papoušci

Papoušci jsou jedním z nejvýraznějším druhem, který je na stres citlivý. Tato exotická a inteligentní zvířata nejsou úplně dobře přizpůsobena na "domácí život". Z jejich přirozenosti jsou velmi snadno vystresovatelní, především s ohledem na změny prostředí, manipulaci. Značný stres u nich, vzhledem k jejich inteligenci, může vyvolat ale i nuda.

Jistě bychom si před pořízením jakéhokoliv domácího zvířete měli promyslet, zda jsme schopni zvíře nejen nakrmit a uspokojit jeho základní potřeby, ale i mu připravit vhodné prostředí, zajistit veterinární péči a věnovat dostatek času.

Přejeme vám i vašim mazlíčkům co nejméně stresu!

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně stresu u zvířat, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Studie prokazují, že chov domácích mazlíčků je pro starší lidi přínosem, necítí se osamělí, mají svou denní rutinu péče o domácí zvíře, kterou musí splnit. Ta je udržuje v kondici. Hodnota zvířecí lásky je přitom nevyčíslitelná. Takto vidí situaci veterinářka Zuzana Dominiková z veterinární kliniky Jaggi.

Jako při výběru každého domácího mazlíčka, by měl potenciální obdarovaný o svém daru dopředu vědět a měl by s ním souhlasit. To samé platí pro případné ostatní členy domácnosti. Při výběru mazlíčka pro seniora přitom musíme zvážit více faktorů:

1. jako první vždy bude se o zvíře mít kdo postarat, pokud už senior nebude moci (ať už krátkodobě nebo trvale)?
2. je senior schopen každodenních procházek?
3. stojí jen o společnost v domácnosti nebo i o společníka na krmení a na mazlení?
4. budeme případně schopni pomoci i finančně např. v případě onemocnění?

Pokud máme jasno, že senior s koupí domácího mazlíka souhlasí a máme ujasněny tyto otázky, můžeme vybírat.

Pro vitální seniory je nejvhodnější menší, krátkosrstý pejsek, klidně starší, z útulku, kde nám jistě rádi doporučí toho nejlepšího parťáka (který je přiměřeně aktivní, není agresivní, je vděčný za celodenní přítomnost svého pána doma a v řadě případů je např. i kastrovaný, odpadá nám tedy jedna starost). Nikdy nevybíráme psa podle našich preferencí. Není nic horšího než stařenka vážící padesát kilo, která se sama pere s ročním čtyřiceti kilovým puberťákem labradorského retrievera, který ji povalí při každé příležitosti. Samozřejmě i mezi seniory jsou výjimky a řada z nich má celoživotní zkušenosti s chovem velkých plemen psů.

Pokud je senior méně pohyblivý, je nejvhodnějším domácím mazlíčkem krátkosrstá domácí kočička, kterou je potřeba pouze krmit, mazlit a jednou za čas vyčistit záchod (dle zvoleného typu toalety a podestýlky). Kočka se nemusí venčit, není tolik náročná na krmení a je přítulná tak akorát. Vzhledem k dlouhověkosti kočiček bych opět klidně volila starší, klidnější zvíře z útulku.

Je-li i tato péče o kočičku pro seniora nepředstavitelná, můžeme zvolit např. některé drobné savce (králíky, morčata, křečky), vyžadují pouze krmení a jednou za týden až 14 dní kompletní čištění klece. Jsou to společníci do domácnosti, ale nejsou většinou nejsou moc na mazlení.

Z terarijních zvířat jsou doporučitelná nenáročná zvířata jako strašilky a pakobylky, případně masožravé kudlanky. Chov ostatních terarijních zvířat vhodných pro začátečníky vyžaduje minimálně zpočátku určitou osobní iniciativu, tedy nastudovat si vhodnou výživu a požadované životní podmínky, abychom zvířatům neubližovali.

Pozor na nemoci

Co se týká nemocí, nejsou nemoci, které by senioři mohli přenést na zvířata. Naopak ale ovšem jsou nemoci, které mohou zvířata přenést na lidi. Při pořízení zvířete z útulku by mělo být zvíře vždy vyšetřeno veterinářem, mělo by být odčerveno, ošetřeno proti zevním parazitům ( i pokud bude pouze doma) a v ideálním případě by měla být vyšetřena krev a moč jakou součást preventivního screeningu. Zde se bavíme o psech a kočkách, u drobných savců to samozřejmě neplatí, tam bych jen dbala o péči o zevní a vnitřní parazity.

Skupina VETINO zastřešuje síť veterinárních klinik a ordinací, které nabízí komplexní veterinární služby.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně vhodných psích společníků pro seniory, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Chová se vaše kočka ekologicky? Tuto otázku jste asi nečekali. Ať je vaše bytová kočka jakkoliv inteligentní, ekologie ji nejspíš moc nezajímá. Její životní styl přesto může mít velmi negativní dopad na životní prostředí. Ročně totiž jediná »číča« vyprodukuje až 100 kilo odpadu!

Myslet ekologicky je dnes už spíše normou, než výjimkou. Třídění odpadu je automatickým návykem a pro nákup chodíme s vlastní plátěnou taškou. Modní značky nám nabízejí ekologicky vyrobené látky, nakupujeme rádi potraviny, které jsou místní a nejlépe v bio kvalitě. Někteří lidé dokonce zvažují cestování letadlem kvůli uhlíkové stopě. Jenže ekologie se týká i našich mazlíčků. Podívejme se na ekologii podle koček.

Trochu kočičích počtů..

Jedna kočka potřebuje během měsíce asi 10 až 20 kilogramů kočkolitu. Za rok tedy minimálně 100 kilo kočkolitu na jedinou kočku v domácnosti. Když tím nejstřízlivějším odhadem řekneme, že v ČR žije asi 1 milion koček. Z toho víme, že minimálně polovina jich žije v domácnosti. Některé si užívají i venčení venku a kočkolit je v záchodku je spíš pojistka. Řekněme si tedy velmi střízlivě, že může jít o 300 tisíc koček žijících téměř výhradně uvnitř. Dostaneme se tak k 30 tisícům tun kočkolitu za rok jen v České republice. Pro lepší představu jde o 1 300 kamionů použitého kočkolitu, který musí nutně někde skončit. Ideální jsou v tomto ohledu kočkolity, které jsou z přírodního jílu. (Materiál jako bentonit je pak zase vulkanický popel.) K těmto patří například kočkolity Biokat´s. Přírodní materiály se totiž zcela rozloží. Netrvá to přitom roky, ani měsíce, rozložení proběhne v řádu týdnů či dokonce dnů, než se tvrdá hrudka jílu rozpustí. Tyto kočkolity mohou bez problému do komunálního odpadu.

Na ekologičnost kočkolitů se však můžeme podívat i jinou optikou. Důležitá je i ekologičnost výroby. Trendem je samozřejmě snižování emisí. Najdou se ale i opravdu chytrá řešení. Dalším bodem ke zvážení může být to, jaké má těžba dopady přímo na krajinu kde se materiál získává.  Pokud jde například o jílové podestýlky, těží se velmi šetrně a místo těžby se ve finále nenechá ležet ladem, ale zpátky se osadí zelení tak, aby po ní nezůstalo ani památky. Dalším faktorem je doprava, když nemusíme podestýlku dopravovat přes půlku světa, uhlíková stopa je podstatně menší. Tady tedy vítězí podestýlky Cat's Best, které se vyrábí v Německu) Některé společnosti se pak soustředí na balení, je totiž trendem měnit balení do plastu za to papírové. Jenže v případě, že se papírovým balíkům trhají uši a lidé tak raději sáhnou po menším balení, pro které si zajedou častěji, je to opět ke zvážení.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně kočičích podestýlek, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Grilování a jídlo venku často láká i nezvané hosty. Co ale dělat, když náš pes nebo kočka schytá bodnutí?

Lovec, který nevyhraje

U psů a koček se nezapře lovecký instinkt, proto často pozorujeme, že loví mouchy, komáry, včely, vosy a sršně. Většinou tato hra končí bez zranění, někdy ale může dojít k bodnutí. Včely mají na žihadle maličké vroubky, kvůli kterým se žihadlo v pokožce zasekne a zůstane na místě. Včela za toto bodnutí doplatí životem. Naopak vosa žádné vroubky nemá. Oproti včele je však její bodnutí bolestivější a navíc může v případě, že si připadá ohrožená, bodat opakovaně. Pokud zjistíme, že došlo ke zranění našeho zvířete, měli bychom zjistit, v jaké oblasti se zranění nachází.

Chladit!

Jestliže je zvíře bodnuto do tlapky, břicha, nebo zad, nemusíme se příliš obávat. Naprostá většina psů i koček nemá přehnanou alergickou reakci a stačí tak žihadlo vytáhnout například pomocí nehtu a postižené místo chladit třeba pomocí namočeného ručníku přibližně 20 minut.

Honem k veterináři!

Větší problém nastává v případě bodnutí do hlavy, čumáku, krku či dokonce jazyka. Zde se jedná o velmi rizikové oblasti, kdy může dojít k otoku dýchacích cest a následným problémům s dýcháním. Pokud dojde k vícečetným bodnutím nebo k bodnutí v oblasti hlavy a krku, měli bychom neprodleně kontaktovat veterináře a vydat se za ním. Alergickou reakci většinou rychle vyřeší injekce antihistaminik nebo kortikoidů. Když se setkáme s bodnutím v méně rizikové oblasti jako jsou například tlapky, měli bychom zvíře následující hodiny dobře sledovat.

Může dojít k alergické reakci nebo dokonce k anafylaktickému šoku. Pokud pozorujeme zvýšené slinění, zvracení, špatné dýchání či dezorientaci, kontaktujeme veterináře a ihned ho navštívíme. V těchto případech se jedná o život ohrožující stav a důležité jsou i minuty. Jako první pomoc můžeme použít i antihistaminika určené pro lidi, například Zodac či Zyrtec, o jejich použití se ale nejdříve musíme poradit s veterinářem.

Alergická reakce nemusí nastat, pouze po vosím nebo včelím bodnutí, lze pozorovat reakci i bodnutí jiným hmyzem. Postup při reakci je stejný, postižené místo chladíme a pokud nastanou komplikace neprodleně navštívíme veterinárního lékaře.

Nyní již víme, jak se postarat o zvíře, které bodl nějaký hmyz. Zachováme klid a poskytneme našemu miláčkovi první pomoc. Všem našim čtenářům přeji, aby nemuseli čelit závažné reakci nebo anafylaktickému šoku. Každopádně je lepší být vždy připraven.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně zvířecích alergií, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.