Blog, Strana 7

Obedience. Seznamte se s oblíbeným psím sportem. Co je podstatou obedience a zda se váš pes na tento sport hodí, zjistíte v našem článku.

Co je obedience?

Obedience je psí sport, který v posledních letech získává na stále větší popularitě. Aby byl pes k tomuto sportu vhodný, nemusí být jen služebního nebo sportovního plemene. Šikovným obedience parťákem může být každý pes, který rád následuje svého pána a učí se novým věcem.

Podstatou obedience jsou přesně provedené cviky, precizní poslušnost, ale hlavně radostná spolupráce člověka a psa, kteří viditelně tvoří tým.

Obedience má kořeny v Anglii. Odtud pochází i název tohoto hravého sportu (obedience = poslušnost, ovladatelnost). Své příznivce si brzy našel i v dalších zemích. Velmi oblíbený je např. Německu, Rakousku a Dánsku, kde soutěže i samotný výcvik obedience probíhají podstatně déle než u nás.

V České republice je obedience ještě relativně mladým sportem, ale šíří se díky svým příznivcům a těší se stále větší a větší oblibě. Oficiální český klub obedience byl založen v roce 2007 pod názvem Obedience Klub CZ a jeho činnost zastřešuje Český kynologický klub.

Je obedience pro každého?

Prakticky ano. U obedience nejde až tak o plemeno psa. Plno lidí má chybně zafixováno, že tento sport je určen pouze pro Border kolie či snad Australské ovčáky. Nejde ani o to, jestli je člověk takový nebo makový. Obedience je o týmové spolupráci.

Pokud tvoříte tým s yorkshirským teriérem, tak ho prostě tvořte. Stejně tak, pokud chcete tvořit tým s německou dogou, nikdo vám bránit nebude. Především jde o to, aby vás oba tento sport bavil, naplňoval a těšil.

Obedience není jen pro pracovní plemena. 

Osobně vídám na zkouškách, závodech i trénincích hovawarta, belgického ovčáka, bílého švýcarského ovčáka, yorkshirského teriéra, Jack Russela teriéra, papilona, různě velké i malé voříšky, aj.

Plno psovodů se na tento sport obrací, protože je nebaví Národní zkušební řád, ani ten Mezinárodní, nebo prostě nemají tzv. pracovní plemeno, ale chtějí se psem něco dělat, a nejen chodit na procházky nebo se válet doma.

Jaký pes? Jaký pán?

Pes vhodný pro obedience by měl být dobře motivovatelný (hračkou, pamlskem) a měl by být tzv. „chtivý“, a přitom dobře vnímavý, aby mohl plnit psovodovy povely co nejlépe.
Psovod by měl vědět, jak co možná nejlépe motivovat svého psa a měl by být při výcviku i vydávání povelů pečlivý. Pečlivost a preciznost je v tomto sportu důležitá, proto by psovodovi nemělo být jedno, zda pes daný cvik provede „tak jako napůl“ nebo velmi lajdácky. Bezchybné provedení cviků je velmi důležité, a to samozřejmě klade vysoké nároky na přesnou práci, rozhodovost a pevnou vůli psovoda. Psovod by měl být za každých okolností oporou svého psa a vždy být tzv. „pevný v kramflecích“.

Obedience jako celoroční zábava

Obedience je celoroční sport, prakticky nemá přestávku jako třeba sportovní kynologie. Přes jarní a letní měsíce se obedience cvičí na cvičácích (základní kynologické organizace daného města nebo soukromých kynologických klubů). Obedience tréninky se často konají i na hřištích či v parcích. Např. v Praze lze vidět tréninky obedience ve Stromovce.

Na jaře a v létě se co nejvíce využívá slunného počasí a veškeré tréninky, zkoušky či závody se tedy konají venku. Naopak v zimních měsících se obedience stává sportem „halovým“ - to znamená, že veškeré tréninky, zkoušky i závody se konají v prostorných halách. Je proto dobré zvykat psa na umělé povrchy, uzavřené místnosti, i třeba hluk (v hale se zvuk rozléhá)

Kdy a jak začít?

Kdy? Třeba hned! S jak starým psem? Klidně se štěnětem, klidně s dospělým psem a klidně i se starším psem! Nevěřte fámě, která říká, že „starého psa novým kouskům nenaučíš!“ A jak začít? Ideálně se podívejte na stránky Obedience Klubu CZ, vyhledejte lektora ve svém okolí a domluvte si úvodní hodinu nebo rovnou trénink.

Pokud chcete nejprve „okouknout situaci“, doporučuji navštívit nějaký obedience závod. Uvidíte, jak to na takových akcích (závodech – zkouškách) chodí, nasajete závodní atmosféru a získáte představu o tom, jaké cviky obedience zahrnuje a jak je správně provádět.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně Obedience, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Mohl by váš pes být záchranář? Pokud si kladete tuto otázku, vyzpovídali jsme pro vás toho nejpovolanějšího odborníka – vedoucího Záchranné brigády kynologů v Praze, pana Roberta Goldweina.

Jak poznám, že se můj pes hodí na výcvik?

Obecně se pro záchranářský výcvik hodí jakýkoliv pes, je to skvělý sport i pro psy, kteří potřebují zvednout sebevědomí, společná práce také prohlubuje vztah psa s jeho člověkem, a může tak zlepšit poslušnost i v běžném životě. Pokud ale člověk myslí záchranařinu vážně a chce se skutečně výcviku věnovat, měl by jeho pes být motivovatelný k práci, neměl by být bojácný ani agresivní, a pak není důvod tento druh výcviku nevyzkoušet.

Co pro jeho výcvik musím jako páníček udělat?

Především musím počítat s tím, že to bude stát hodně času. Opravdu hodně času. A také trpělivosti, zejména sám se sebou, protože nejvíc se toho musí naučit právě člověk. Je to dlouhá cesta, ale stojí za to, protože radost ze společné, dobře odvedené práce a společně stráveného času je nesmírná.

Dá se říct, že jsou plemena, která jsou k výcviku vhodnější?

Ano, dá, určitě bude k tomuto druhu výcviku mít lepší predispozice německý ovčák než čivava, i když u spousty plemen se najdou výjimky potvrzující pravidlo. Spíš než o plemeno však jde zejména o povahu psa. Nejčastěji se pro záchranářský výcvik používají pracovní plemena – belgický ovčák, německý ovčák, border kolie, ohaři a řada dalších.

Jsou i plemena, která jsou vhodná pro konkrétní záchranné mise? Například ve vodě, nebo ve sněhu?

Hlavně záleží na osobnosti psa – někdo má raději sutiny, někdo radši "běhá po lese", někdo dává přednost vodě, a jsou i tací, kteří si užívají všechny disciplíny.

Jsou naopak i plemena, která se pro toto povolání absolutně nehodí?

Malá plemena mají v sutinách větší šanci někam spadnout a při prohledávání velkých lesních ploch zase neuběhnou pohodlně tolik kolik psi střední velikosti. I to, že mají nos níž, hraje u malých plemen negativní roli. Obří psi pak mohou také mít menší výdrž či postrádat potřebnou obratnost. Nicméně jak jsem popsal výše, nejde ani tak o plemeno, jako spíše o povahu psa, pro záchranářský výcvik se určitě nehodí psi agresivní.

Jaké pomůcky používáte při tréninku?

Především používáme lidi – ve výcviku je nejdůležitější dobrý instruktor a figurant. Na figurantovi je totiž možné psa správně namotivovat k hledání, udržet motivaci psa při štěkání, a hlavně vystihnout správný okamžik, kdy psa odměnit. Pes se pak odměňuje jídlem, nebo oblíbenou hračkou. Instruktor zase musí postavit výcvik tak, aby se pes posouval dopředu a zároveň ho to stále bavilo.

Lze už na štěněti vypozorovat talent pro toto psí povolání?

Spíše než talent lze vypozorovat, jestli je štěně přirozeně zvědavé a akční, jestli má rádo lidi, je motivovatelné a ochotné spolupracovat, to jsou všechno velká plus, která při záchranářském výcviku velmi pomohou. Pokud se navíc štěně správně socializuje, tj. že má dostatek podnětů a vyzkouší si různé povrchy v různých prostředích, je to ten nejlepší start do záchranářského světa.

Kdy chodí psí záchranáři do důchodu?

Záleží na vitalitě každého psa, jeho práce ho nesmí ohrožovat na jeho zdraví, takže do důchodu odchází, když už by bylo pro něj nepohodlné nebo nebezpečné chodit po sutinách, nebo běhat dlouho po lese. Toto většinou nastává kolem desátého roku.

Děkujeme za rozhovor.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně Psího výcviku, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Neskutečný čich a trpělivost! To spojuje psy ze Záchranné brigády kynologů v Praze. Psí hrdinové absolvují desítky zásahů ročně a zachraňují životy. Najdou člověka podle ztracené zubní protézy a občas jen „o chlup“ uniknou z kolabujících zbytků budovy.

Záchrannou brigádu kynologů v Praze podporujeme granulemi a pamlsky našich privátních značek. A protože nás zajímalo, kde a jak se cvičí budoucí psí záchranáři, absolvovali jsme jejich školení na Střední zdravotnické škole v Ruské, konkrétně na Bezpečnostně právním oboru. Bavili jsme se při praktických ukázkách hledání osob a výcviku, a přitom jsme stihli vyzpovídat pana Roberta Goldweina, který tyto záchranáře vede.

Jak vypadá pracovní den psích záchranářů? (Kolik hodin je nutné věnovat tréninku denně?)

Někdy jdeme na stopu – tam si stačíme sami; někdy jdeme na trénink do lesa, nebo na sutinový trenažér – tam je potřeba parta lidí; někdy cvičíme na cvičáku poslušnost a překážky, a to sami, nebo s našimi instruktory. Často máme v jednom týdnu všechno, je to zkrátka velmi různorodé, přesná hodinová sazba se nedá určit.

Kolik psů jste již vycvičili?

To je velmi těžké odhadnout, historie SZBK sahá do šedesátých let, takže nejpřesnější odpověď je "mnoho". 

Vzpomenete si na nějaký kuriózní případ?

Před asi třemi lety jsme hledali starší paní, která večer odešla z domu a už se nevrátila. Psi se učí, aby označovali předměty s lidským pachem, které najdou na zemi – a pes takhle označil zubní protézu. Od toho místa pak pes šel po stopě až k pohřešované paní, která se našla relativně v pořádku.

Vzpomenete si na nejdramatičtější záchranu?

Před lety v Praze v opravovaném domě, kde bylo několik dělníků, explodoval plyn. Zrovna když pes jedné naší členky označil místo, kde se podle všeho nacházela osoba, ozval se signál k okamžitému ústupu. Pes přiběhl a zbytek domu v tu chvíli zkolaboval. Jinak dramatické je to obecně pokaždé, když se hledaná osoba najde již bez známek života.

Kolik lidí jste už zachránili?

Máme desítky zásahů ročně a jsme vždy rádi, když hledání dopadne dobře. Někoho najít, a tedy zachránit, je samozřejmě ideální, ale naše práce je často také o tom říct, že v daném prostoru nebo v sutinách nikdo není, což je neméně důležité.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně psích hrdinů, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Vyzpovídali jsme ředitele kliniky Jaggy v Praze MVDr. Vojtěcha Nováka. Podívejte se, jak to funguje na špičkovém veterinárním pracovišti v Praze a Brně, a proč se na kliniku stahují i zapeklité případy ze zahraničí. V čem se liší neurologie veterinární od té lidské a na co si dát pozor při rehabilitaci?

Čím se na klinice Jaggy zabýváte? Kolik máte pacientů a jakých?

Jako referenční pracoviště se převážně zabýváme náročnějšími, specializovanými vyšetřeními a zákroky, na které nám pacienty posílají kolegové ze všeobecné praxe. Neznamená to, že bychom neošetřili pacienty nereferované “z ulice”, ale i ti nás nejčastěji vyhledávají kvůli komplikovanému onemocnění svého mazlíčka. Nejvýznamnější částí naší práce je neurologie, interní medicína včetně kardiologie, chirurgie a ortopedie a oftalmologie. Počty pacientů nejsou z povahy věci příliš vysoké, provádíme zákroky náročné na čas. Náš tým dvanácti veterinářů, podporovaný sestrami a recepčními tak za den ošetří přibližně 20 pacientů.

Jaké jsou výhody referenční kliniky?

Hlavní výhodou je, že nemáme oproti jiným pracovištím pacientů příliš mnoho, musíme si dovolit dopřát každému případu tolik času, kolik je nutné. Každý den začínáme vizitou, kde se všichni specialisté mohou ze svého pohledu vyjádřit k pacientům, kteří jsou na klinice hospitalizováni. To zásadním způsobem snižuje možnost opomenutí, nebo jiného, než optimálního postupu. Objem vědomostí v dnešní veterinární medicíně nemůže nikdo mít v jedné hlavě, proto je spolupráce specialistů zásadní. Většina vyšetření a zákroků probíhá v celkové anestézii, proto je důležitá podpora týmu anesteziologů. Na rozdíl od všeobecné praxe, kde to nebývá personálně možné, na referenční klinice má každý pacient svého anesteziologa, který ho s co nejmenší újmou provádí přes úskalí náročných, někdy mnohahodinových výkonů. Stará se současně i o maximální úlevu od bolesti po chirurgických zákrocích.

V práci nám pomáhají moderní zobrazovací technologie, magnetická rezonance, komputerová tomografie (CT), několik ultrasonografických přístrojů a samozřejmě rentgenové a endoskopické pracoviště. Neurochirurgové a oční chirurgové mají k dispozici veškerou techniku, aby mohli uplatnit své léta získávané operační dovednosti.

Nahoře se můžete podívat na komputerovou tomografie (CT) a dole na obrázku je přístroj na magnetickou rezonanci (MRI). 

Jaké pacienty nejčastěji zachraňujete a s čím umíte nejlépe pomoci?

Časté jsou pro nás neurologické případy, různé druhy ochrnutí, řešené chirurgicky, jsou denním chlebem neurologů, spolu s pacienty s poškozením mozku. Chirurgii mozku poskytujeme jako jediní ve střední Evropě, takže získáváme i zahraniční pacienty. Ortoped řeší případy kulhání a nejrůznější úrazy a zlomeniny, poskytujeme také mini invazivní laparo/thorakoskopické zákroky s využitím operačních endoskopů. Oftalmologové provádějí nitrooční operace, často léčbu šedého zákalu a využívají i speciálního nitroočního laseru.

S jakými neurologickými problémy za vámi chodí pacienti nejčastěji?

Nejčastější jsou pacienti ochrnutí na zadní, nebo všechny končetiny. Ti jsou diagnostikováni magnetickou rezonancí a pokud je příčinou útlak míchy, například meziobratlovou ploténkou, neprodleně operováni. Poté následuje fyzioterapie a rehabilitace, včetně využití speciálního bazénu s pohyblivým pásem, která je staví zpět na nohy. Další velkou skupinou jsou pacienti se záchvaty, nebo jinými příznaky postižení mozku.

Dá se srovnat neurologie na veterině s tou lidskou?

Určitě dá, jen se musí brát v úvahu zcela odlišná anatomie. Poznatky například z lidské rehabilitace využívané bez dostatečné znalosti situace u zvířat můžou být i značně škodlivé. Odstrašujícím příkladem může být využívání manipulativních technik některými samozvanými fyzioterapeuty, kteří nezřídka z nepochopení onemocnění zhorší. Nejkřiklavěji asi hlasitě propagovaná Dornova metoda.

Řešíte v létě například trochu jiné případy, než ve zbytku roku?

V létě se lidé a tedy i jejich psi více setkávají a socializují, takže je více úrazů s tím souvisejících, například pokousání. Je to však cítit více ve všeobecné praxi, kde se jich většina řeší. Skladba referenčních pacientů se zase tak moc nemění. S oteplováním se k nám posunují z jihu některé klíšťaty přenášené choroby, například babezióza, které mohou vyžadovat náročnější péči.

Skupina VETINO zastřešuje síť veterinárních klinik a ordinací, které nabízí komplexní veterinární služby.

Hledáte kliniku pro vašeho mazlíčka? Veterinární klinika Jaggy  je odborným pracovištěm, které se specializuje na diagnostiku a léčbu složitých onemocnění psů a koček.

Pokud chcete mít aktuální informace o zvířecích potížích, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Nejčastější příčinou poruch chování je chronický stres (nuda, špatné životní podmínky...), ale samozřejmě mohou být způsobeny i medicínským problémem, který bychom se měli snažit vždy vyloučit.

Mezi poruchy chování patří agresivita, separační úzkost, porucha eliminačního chování (močení a defekace na nevhodných/neobvyklých místech), značkování, abnormality v příjmu potravy (požírání abnormálních věcí, hltání či odmítání potravy), stereotypní chování (neproměnlivé a opakované chování bez zjevné funkce) či kompulzivní chování (nutkavé chování - například u zvířat uzavřených stále ve stejném, neměnném prostředí).

Separační úzkost

Separační anxieta je definována jako soubor nežádoucích projevů v okamžiku, kdy je pes nechán o samotě. Rizikovými faktory pro vznik úzkosti může být častější stěhování, změny denního režimu, pobyty v hotelích. Může se vyvinout především u psů, kteří, když byli štěňaty, nebyli necháváni ani chvíli o samotě – nikdo je postupně neučil na samotu. Jedná se pravděpodobně o pocit ztráty kontroly nad prostředím a z něj plynoucí stres z osamělosti, kterou pes vnímá jako nestandartní.

Projevovat se může hyperaktivitou nebo naopak sníženou aktivitou, štěkáním či jinou vokalizací, neobvyklým močením, destruktivním chováním a hlavně snahou upoutat pozornost.

Doporučitelné je zvykat psa postupně na samotu již od štěněte, prodělat se psem základní výcvik, ignorovat psa před odchodem. Na závěr lze dodat, že již před jeho pořízením bychom měli vzít v úvahu své časové možnosti a svůj životní styl, plemeno a s ním související temperament pejska.

Připraveno ve spolupráci s MVDr. Marií Kadeřávkovou

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně poruch psího chování, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Malá krabička s laserovým paprskem zajistí, že se vaše kočka nebude nudit, ani když si doma nemá s kým hrát. I v té nejlenivější dokáže probudit instinkt lovce. Pobavit se ale díky manuálnímu režimu můžete spolu s kočkou i vy. Prostřednictvím mobilní aplikace ovládáte laser a pozorujete, jak se z vaší kočky stává lovec.

Laser zajistí kočkám akční zábavu

Chytrý laser je navržený tak, aby i v domácích povalečích probudil lovecký instinkt. Díky nízkému výkonu je navíc pro vaše chlupaté mazlíčky naprosto bezpečný. „Šťávu“ získává laser z klasické zásuvky.

O různorodost se postarají 3 režimy

Máte strach, že se kočka sama doma nudí? Chytrý laser se jí díky širokým možnostem nastavení postará o zábavu. Malá červená tečka může po zdi pobíhat ve třech trajektoriích a třech herních režimech, takže kočka má neustále co na práci.

Snadné nastavení i ovládání přímo z telefonu

Herní režimy i trajektorii laseru nastavujete v aplikaci, která je pro iOS i Android dostupná v češtině. Díky aplikaci můžete laser přepnout na manuální režim a trajektorii červené tečky sami ovládat přímo z telefonu.

Nuda nemá šanci

Laser má funkci hladkého zrychlení, takže ve chvíli, kdy by se kočka mohla začít nudit, pohyb světla plynule zrychlí a hon na červenou tečku pokračuje ještě v intenzivnějším tempu.

Tip: Kočka je vášnivý lovec, který rád loví, ale zároveň potřebuje, aby její lov byl úspěšný. Hru s paprskem je proto dobré ukončit odměnou, ke které může kočku právě červené světélko přivést. V případě, že nebudete doma, podání pamlsku za vás může zajistit automatický dávkovač na krmení například Tesla Smart Pet Feeder, který se prodává ve variantě s kamerou i bez kamery. Čerstvou vodu pohlídá UV vodní fontána. Pokud vaše kočka po lovu dostane žízeň, lehce ji uhasí.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně moderních zvířecích hraček, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Dlouhosrsté, krátkosrsté i holé. Velké i malé, protáhlé, či "kuličky". S různými oušky, čumáčky i očima.. a hlavně s jinou povahou! Zkrátka každá kočka je jiná. Naučte se poznávat základní plemena koček.

Britská kočka

Pokud hledáte kočku, která je vhodná pro chov v domácím prostředí a má klidnou povahu, nejlepší volbou je britská krátkosrstá kočka. Je považována za nejstarší britské plemeno, které pravděpodobně vzešlo z anglických ulic. „Britky“ mají kulatou hlavu, silnou postavu a velmi hustou plyšovou srst. Roste poměrně pomalu a dospívá zhruba ve věku tří let. Kočky dosahují hmotnosti až 5 kilogramů, kocouři mají dokonce až 7 kilogramů. Britská krátkosrstá kočka má až 300 různých barevných variant – například colorprint, chinchilla, tabby (známá „whiskas“ kočka), harlequin, aj.

Jsou ideálním plemenem na chov v bytě pro svou vyrovnanou a přátelskou povahu. Jedná se sice o nekomplikované plemeno, je však důležité kočce vytvořit rozmanité prostředí s možností škrábání, hraní, ukrývání či odpočívání. Jelikož kočky milují šplhání, nejlepší volbou je škrabací strom, který se rozkládá nejen do stran, ale i do patra.

Mainecoon (Mainská mývalí kočka)

Mainecoon je kočičí plemeno pocházející z Ameriky, konkrétně ze státu Maine. Je jedním z neoblíbenějších plemen na světě, a to díky její robustnosti a hravosti. O jejím původu existuje řada domněnek a jednou z nich je, že tato kočka je křížencem kočky a mývala – odtud její název. Svým vzhledem velmi připomíná norskou lesní kočku. Průměrná váha plemene je 8-12 kilogramů. Mají svalnaté tělo a dlouhé nohy. Tlapky jsou velké a kulaté s chomáčky chlupů, které mohou vyčnívat až 2 centimetry mezi prsty a neměly by se stříhat. Ocas je zpravidla stejně dlouhý jako tělo. Spolu s Norskou lesní, Ragdolla, Birmou je Mainská mývalí jednou z nejvhodnějších koček pro felinoterapii. (Terapie za pomoci kočky.)

Jedná se o velmi přátelská, společenská a mazlivá zvířata, která vyžadují mnoho pozornosti. Velice často si s vámi budou „povídat“, vydrží celý den mňoukat. Lze je chovat jako čistě domácí kočky, a proto jsou vhodné i pro zaměstnané osoby. Jsou to velice šikovní lovci, jsou inteligentní, aportují a mají rádi vodu.

Siamská kočka

Siamská kočka patří spolu s perskou k jednomu z nejstarších a nejznámějších plemen. Původem tato kočka pochází ze Siamu, což je dnešní Thajsko. Dříve byly chovány na královských dvorech jako symbol vlivu. Siamky jsou „poloviční albíni“ a jejich typické zbarvení je označováno za „seal-point“. Mají modré oči a středně velké tělo, které je však velmi pružné.

Jsou označovány jako psi mezi kočkami. Toto označení vzniklo proto, že tento druh kočky se nechá částečně vycvičit. Opět se jedná o velice společenské plemeno, které má potřebu se neustále projevovat. Mají velmi silné sociální cítění, a proto je vhodné ji chovat ve dvou. Mají vrozenou inteligenci a jsou dobromyslné. Milují teplo, a proto je nejčastěji najdete na topení či jiných teplých místech.

Perská kočka

Perská kočka patří mezi nejoblíbenější plemeno vůbec. Ačkoliv jsou nazývány perskými, nepocházejí z Orientu. Předkové nám dnes známých perských koček pocházejí z Ruska. Perská kočka je středně velká až velká a jejich hmotnost se pohybuje mezi 6 až 7 kilogramy. Mají krátké, ale silné nohy a velmi krátký nos, který působí, jako by se kočička mračila. Dalším typickým znakem je překrásná dlouhá srst.

Toto plemeno nijak neprahne po venkovním prostředí, a proto je vhodné do domácnosti. Jedná se o kočku klidné povahy, která miluje mazlení a tulení. Jelikož mají perské kočky opravdu dlouhou srst, je třeba si promyslet před pořízením, zda na péči o ni budeme mít dostatek času. Také je důležité podávat pastu, nebo kočičí trávu, která zabrání vzniku tzv. hairballů.

Ragdoll

Ragdoll neboli hadrová panenka láká svou nádhernou srstí, nezvyklou barvou a modrýma očima. Je to velmi mladé plemeno a jeho počátky sahají do 60. let 20. století. První chovatelkou byla Anna Baker z Kalifornie. Jde o středně velké plemeno se širokým hrudníkem a svalnatým tělem. Kočky váží průměrně 6,5 kilogramů a kocouři až 9,5 kilogramů. Od špičky nosu až po špičku ocasu mohou dosáhnout délky až 1,20 metru. U plemene ragdoll je obrovské množství barevných variant.

Jsou považovány za velice společenská zvířata. Jsou dobromyslné, mírumilovné a ochotné se učit. Doporučuje se mít k tomuto plemeni ještě alespoň jednoho dalšího kočičího kamaráda či kamarádku.

Bengálská kočka

Bengálská kočka nebo také „domácí tygr“ je velice oblíbené kočičí plemeno pro jeho aktivitu a divokou krev. Jde o plemeno vzniklé zkřížením kočky domácí s kočkou asijskou. Počátky šlechtění sahají do USA roku 1963, kdy Jean Mill (dříve známá jako Jean Sudgen) provedla první experimenty s křížením těchto dvou koček. Bengálky jsou pružné, atletické kočky, které váží až 7 kilogramů a na délku mívají až 70 centimetrů. Mají silné tělo, které nesou dlouhé a svalnaté nohy. Hlava je v porovnání s tělem poměrně malá. Oči jsou většinou zelené či modré barvy. Toto plemeno má mnoho barevných variant – například oranžová, zlatá, tmavě žlutá a písková.

Bengálky jsou velice aktivní a temperamentní zvířata. Jsou považovány za důvěřivé, pozorné, zvědavé, chytré, poslušné a přátelské. Kromě mazlení a běžného hraní se doporučuje práce s clickerem. Milují vodu a šplhání. Kvůli jejich časté dominanci není vhodné soužití s jinými teritoriálními kočkami. Neměla by však zůstávat sama – vhodnými společníky jsou perské nebo britské kočky.

Sphynx

Sphynx je nahatá kočka bez srsti, která je vhodná i pro osoby alergické na srst. Na povrchu má o 4 stupně vyšší teplotu, než ostatní kočky. Její původ sahá do Kanady (konkrétně do Ontaria), kde vznikla náhodnou přírodní mutací, kdy se narodilo koťátko bez srsti rodičům, kteří srst měli. Jelikož jejich přirozený maz těla nemůže zachycovat srst, musí se alespoň 1x týdně koupat. Hodně jedí, a proto je nutné, aby měly stálý přísun jídla. Jde o středně velkou kočku se svalnatým tělem. Průměrně se dožívají 15 let.

Velmi dobře se snáší s dětmi a jsou hravé, inteligentní, přítulné a důvěřivé. Vyžadují neustálou pozornost a jsou závislé na člověku. Doporučuje se pořídit k tomuto plemeni dalšího kočičího či psího kamaráda, jinak by mohly sphynx kočky propadat stresu a poruchám chování.

Ruská modrá kočka

Ruská modrá je jedno z nejinteligentnějších kočičích plemen. Jejich původ sahá do Ruska, konkrétně do přístavního města Archngelsk na severu Ruska. Nejsou vhodné do hlučných rodin s dětmi, spíše se doporučují bezdětné páry či rodiny se staršími dětmi, které se moc nestěhují. Jde o středně velkou kočku, vážící mezi 3 až 5 kilogramy. Má smaragdově zelené oči. Jakékoliv jiné zbarvení než klasické modrošedé je nežádoucí.

Jsou považovány za mírně aktivní plyšové kočky. Potřebují dostatek aktivit, jelikož milují výzvy a zábavu. K usměrnění tohoto typu kočky je vhodné používat clicker a mít cílený výcvik. Doporučuje se chov ve dvou a druhá kočka může být jiného plemene, jelikož ruská modrá je velmi přátelská a společenská.

Norská lesní kočka

Norská lesní se velice často zaměňuje s Mainskou mývalí kočkou. Rozdíl je však ve tvaru obličeje, který má norská lesní trojúhelníkového tvaru. Její původ sahá skutečně do Norska, díky čemuž má hustou a dlouhou srst. Dříve byly údajně společníky Vikingů. Vyvinula se zcela přirozeným výběrem svého prostředí a jedná se o jedno z mála „přírodních“ plemen. Její tělo je silné, má huňatý ocas a dlouhé nohy. Voděodolná svrchní část jejich srsti je lehce mastná a těžká, Jsou skvěle přizpůsobeny teplotám až minus 30 stupňů a silnému dešti. Kocouři váží až 8 kilogramů.

Mají nenáročnou povahu, jsou hravé, atletické a velmi vyrovnané, proto se hodí do rodin s dětmi. Nemají problém s ostatními kočkami, malými zvířaty či psy. Vzhledem ke své síle výborně skáče a šplhá. Není vhodné ji chovat jako jedináčka. Jejich srst vyžaduje vyčesávání alespoň jednou za týden.

Burmilla

Burmilla je jedním z posledních uznaných krátkosrstých plemen. Původní název těchto koček byl barmská činčila. Plemeno bylo vyšlechtěno roku 1981 ve Velké Británii zkřížením Perské činčily a Barmské kočky. Základní barvou je stříbřitě bílá. Má krátkou a hustou srst s bohatou podsadou a tato srst vyžaduje pravidelné vyčesávání. Jedním z hlavních znaků jsou velké, daleko od sebe umístěné zelené oči s modrým orámováním. Tělo je svalnaté, středně velké s delšíma zadníma nohama.

Jedná se o kočky vyrovnané a nejsou agresivní ve společnosti jiných koček. Jsou inteligentní, hravé, aktivní, trpělivé a velice přítulné. V mnoha ohledech připomíná psa a vytváří si velice úzký vztah se svým majitelem. Je učenlivá a schopná se naučit některé základní povely včetně aportování. Jsou vhodné do rodin s dětmi.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně různých druhů koček, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Trávíte celé dny v práci a váš mazlíček je sám doma? A když už si o víkendu můžete přispat, budí vás, protože jídlo přeci dostává v šest ráno a nevidí důvod, proč by to v sobotu a neděli mělo být jinak? Vyřešte to. Zlepšete jemu i sobě život chytrým pomocníkem, který vašeho chlupáče nakrmí na minutu přesně. Díky dávkovači porcí bude mít v misce pořád čerstvé granule a díky zabudované kameře se kdykoliv podíváte, co zrovna dělá.

Krmení do zásoby

Součástí dávkovače Tesla Smart Pet Feeder Camera je velká nádoba na granule s kapacitou 4 litry. Podle našich zkušeností tak mazlíčkům vydrží krmivo i několik dní, pokud tedy doma nemáte celou smečku. Do nádoby můžete připravit jakékoli granule až do velikosti 10 mm.

Mazlíčkům naplánujete oběd i svačinu

Pustí se váš chlupáč do granulí hned, co mu nasypete do misky? Abyste mu nemuseli ráno připravovat porci na celý den, rozdělíte ji díky dávkovači na více etap. Prostřednictvím mobilní aplikace, která je pro iOS i Android dostupná v češtině, pak vzdáleně naplánujete časy krmení i velikost porcí.

Dostatek energie i během výpadku proudu

Díky záložní baterii umístěné v základně krmítka, bude dávkovač fungovat i v případě výpadku proudu, takže se nemusíte bát, že by zvíře zůstalo o hladu. Baterie typu LR20(D) zvládnou pohánět dávkovač i několik dní. A až jim dojde šťáva, seženete nové v běžném hobbymarketu.

Chlupáče budete mít pod kontrolou

Chytrý dávkovač má v sobě zabudovanou HD kameru, prostřednictvím které se kdykoliv podíváte, co se kolem krmiče děje. Video ve vysokém rozlišení sledujete v aplikaci na mobilním telefonu. A díky reproduktoru můžete na psa nebo kočku dokonce i mluvit.

A pokud chcete sobě i vašim mazlíčkům zlepšit život ještě o trochu víc, pořiďte si ještě:

• UV fontánu, která vašemu mazlíčkovi zajistí vždy dostatek čerstvé a čisté vody i v době, kdy nejste doma. Fontána funguje plně automaticky, ale pohodlně ji nastavíte i na dálku prostřednictvím mobilní aplikace.
• Laserový paprsek, který vaší kočce zajistí zábavu, když si doma nemá s kým hrát. Laser nabízí tři rozdílné trajektorie a tři rozdílné režimy, které poskytují dostatečně velkou variabilitu.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně moderních trendů u domácích mazlíčků, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Užít si prázdniny se svým psím parťákem, proč ne. Jen je třeba na cestu připravit nejen sebe, ale i psa. Jak tedy na to? Ty nejlepší tipy pro cestování nám svěřil cestovatel Slávek Král, který má procestováno 84 zemí světa a z toho 27 i se svou fenkou Corey.

První a základní rada zní:

Poznej svého psa

Vědět co mu vadí a s čím je v pohodě je základ. Když už jste sehraná dvojka, ještě se vyplatí vzít na vědomí:

• že žádný pes nemá rád vedro, v tropickém počasí je pak potřeba s sebou nosit vodu pro oba.
• že je lepší s ním vyraz do hor než k moři.
• že přes hranice některých států nelze převážet granule, protože granule jsou maso a maso se převážet nesmí. Je-li pes zvyklí na své granule – může to být problém. Z toho důvodu je dobré, aby při krmení jinými granulemi byl pes v klidu. Barfování jde, ale bude to náročnější.
• že některé rasy nesmí za hranice – týká se to především bojových plemen, takže prověřte i tento aspekt.
• že pro cestování se psem je nevhodná Asii. Cestovat se psem zde lze, ale je to náročnější.
• že pro cestování je lepší psí pas než očkovací průkaz. Ideální je mít s sebou oboje.
• že některé země vyžadují serologické vyšetření a zařízení tohoto vyšetření trvá přes měsíc.
• že létání je pro psa stresující. Vlak, auto nebo ideálně karavan je daleko lepší.
• že v České republice může pes do vlaku, autobusu, MHD, taxi, restaurace, obchodního centra, hotelu, kempu, na pláž i do národního parku. V zahraničí to tak ale být nemusí. Toto je dobré prověřit si před cestou.
• že je dobré cestování se svým psem probrat s veterinářem a poradit se na facebooku .. pak si to stejně udělej po svém! Ten pes to zvládne a bude to milovat!

Covid cestování, hlavně do zahraničí, hodně zkomplikoval, ale i u nás doma je co objevovat. „Mohu vřele doporučit cestování po České republice. Během posledního roku jsem s Corey projel velkou část. Momentálně pořádám společné psí výlety a srazy. Najdete nás na facebooku ve skupině: Cestování se psem – SirFogg,“ uzavírá cestovatel Slávek Král.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně cestování s domácími mazlíčky, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Jak si užít prázdniny společně se svým psím parťákem? Klidně na cestách! Psi většinou snáší změny prostředí i cestování lépe než kočky. Poskytněte jim při cestování komfort a bezpečí.

Před plánováním jakékoliv cesty je rozumné zvážit možnosti vašeho parťáka. Kočky většinou nenesou změny prostředí moc dobře. Najdeme však i výjimky.

Oblíbené hračky s sebou, prosím

Při cestování potřebuje váš chlupáč více pozornosti než v domácím prostředím, protože se pro něj stáváte jednou z mála jistot. Pro delší dovolené se vyplatí vzít pejskovi jeho pelíšek a oblíbené hračky.

Ideální čas na více pamlsků!

Období dovolené rozhodně není vhodným časem pro změnu krmiva. Přidat naopak můžeme s pamlsky, protože pes ocení energii navíc při dlouhých túrách. Důležitý je i stálý přístup k vodě. Pro tento účel skvěle slouží cestovní lahve, které jsou uzpůsobeny tak, aby se z nich pes mohl i napít.

Bezpečnost především

Při cestování autem se vyplatí myslet na bezpečnost. Pes volně se pohybující autem může být nebezpečím pro všechny pasažéry. Pokud se vám nelíbí představa psa vzadu v kufru odděleného od ostatních pevnou sítí, nebo klecí, zvolte psí bezpečnostní pás. Ten ochrání jak psa, tak vás. Pokud psovi bývá v autě nevolno, nekrmte ho před cestou příliš a proberte s vaším veterinářem možnosti, jak zklidnit jeho žaludek.

Myslete i na to, že chlupáči potřebují častější přestávky na venčení než my.

Aby se nikdy a nikde neztratil

Od ledna roku 2020 platí povinnost mít psa označeného mikročipem, který v případě ztráty usnadní dohledání majitele. Ale pozor, psa nestačí jen očipovat, je třeba ho i přihlásit do registru. Přesto je dobré přidat na obojek psí známku s adresou a aktuálním telefonním číslem i s českou předvolbou (+420).

Cestovní pas a další povinnosti

• Identifikace – od veterináře mikročipem splňujícím normy pro čtecí zařízení: ISO 11784 a ISO 11785.
• Očkování – povinné je proti vzteklině.
• Pas – vystavuje veterinář. Cena za vystavení pasu pro zvíře se pohybuje kolem 500 Kč.

TIP: Stejně jako si při balení na dovolenou odškrtáváte svůj vlastní cestovní seznam, udělejte to samé i s vybavením pro svého mazlíčka - snížíte tím riziko, že na něco zapomente.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně cestování s mazlíčkem, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Víkendový pátý ročník akce Psí den s Prahou 13 se vydařil! Jako hrdý generální partner této akce chceme ještě jednou moc poděkovat organizátorům, speciálně Karolíně Hájkové a také jejímu tatínkovi panu Janu Hájkovi. Jsme také moc vděční, že počasí nebylo pod psa a účast jak na závodech, tak na samotném psím dnu byla více než hojná. Se zatajeným dechem jsme sledovali psí dostihy i skoky do výšky a pak s radostí předávali ceny a poháry vítězům.

Návštěvou jak samotné akce, tak přímo našeho stánku nás poctila i řada celebrit, které s sebou často přivedly právě své psí parťáky. Mnozí z nich s nimi dokonce vyzkoušeli náš psí závod v pojídání pamlsků na čas.

Měli jsme radost, když Heidi Janků a její milý knírač Eda vyzkoušeli náš závod v jedení pamlsků, i když čas to rozhodně nebyl vítězný, pamlsky byly zodpovědně vyluxovány během 12 vteřin. Matěj Ruppert z Monkey Business dorazil s celou rodinou. Houslista Pavel Šporcl přišel s dcerami i psími hlídači. Václav Kopta s manželkou Simonou Vrbickou přišli i se svou milou labradorkou Amálkou, která celou dobu vrtěla ocasem a ráda se nechala hladit. David Kraus pak přivedl svou kontinentální buldočici Evelínu, která po fyzické aktivitě v horkém dnu ocenila především misku s vodou.

Těžké bylo věřit vlastním očím, když  stafordširský bulteriér Tonda zvládl roztlačit naše auto, navíc naložené třemi dětmi a naší řidičkou!

Velmi nás také potěšila nadšená reakce útulků Miniazyl Voříškov, Dočasky De De, Dogpoint a Depozitum Beruška, které byly spokojené s vybranými částkami i množstvím hmotných darů, které se podařilo během dne vybrat.

Ještě jednou moc děkujeme! Tým PetCenter

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně Psího dne, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Zdá se vám, že se váš pejsek povážlivě zakulacuje? Pak je nejvyšší čas zvednout ho z gauče a upravit stravu. Jenže jak? Bude stačit jen pohyb a případně kolik ho můžeme zařadit do denního režimu?

Zhruba 30 % psů trápí nadváha. Za tu pak může vždy jedině páníček. Právě on jediný je také ten, který s tím může něco dělat. V čem je vlastně problém? Zjednodušeně řečeno, pejsek přijímá více energie, než jí vydává.  Tento nepoměr je potřeba vyrovnat. Dalšími faktory, které mohou hrát roli v tloustnutí, psa jsou věk plemeno, psychický stav, hormonální nevyváženost, nemoci, životní styl a genetické predispozice. Má váš pes přímo veterinářem diagnostikovanou nemoc? Pak doporučujeme ideální sport i stravu probrat s veterinářem.

Jak poznat, že by pejsek měl zhubnout?

Existuje několik způsobů, jak zkontrolovat, jestli váš pes nemá nadváhu. Pokud již nemůžete nahmatat žebra, tak je to docela jisté znamení, že pamlsků bylo příliš. Při zvyšující se váze je pak také možné sledovat postupně klesající břicho psa. Každé plemeno je však trochu jiné, určitě se vyplatí sledovat předepsanou váhu pro plemeno vašeho psa.

Jak zhubnout?

Je pejsek vybíravý a máte strach, že by se snadno neadaptoval na nové granule, které jsou méně kalorické? Pak zkuste snížit krmnou dávku asi o 20 %. Pamlsky můžete vynechat úplně. Pokud jste však oba zvyklí na odměny, sáhněte po nejméně kalorické variantě. Skvělé může být například sušené maso, které je připravené v malých kouscích.  Skvělým tipem jsou sušené plíce od značky Vetamix. Nejdůležitější je však pravidelný pohyb, bez něj bude pes nejen tloustnout, ale bude také znuděný a nešťastný. Ideální jsou pravidelné delší procházky. Doma zase můžete zvládnout aportování a společné hry. Skvělé může být například přetahování.

Pokud se pejsek projedl až k obezitě, určitě bude nejlepší sáhnout po granulích s označením Light, tedy méně kalorických granulích. Také u tohoto typu krmiva je však nutné dodržovat předepsanou dávku. Tu najdete na každém balení, případně si nechte poradit na našich prodejnách.

Extrémy raději vynecháme

Pravidelný pohyb je skvělý, ale nutit vašeho "gaučáka" k běžeckým výkonům a náročným dlouhým aktivitám není dobrý nápad. Pes s nadváhou má problémy s pohybem, především kvůli zatížení kloubů i orgánů. S postupným  hubnutím můžete náročnost pohybu adekvátně zvyšovat, ale nikdy psa nepřetěžujte.

Pozor taky na nepravidelné výkyvy při aktivitě. Když například každý víkend svého psa "k smrti" utaháte na horské túře a pak s ním v týdnu jdete jen na krátkou procházku, nedělá mu to moc dobře. Stejně tak jestli jediná aktivita, kterou pejsek  venku dělá je aportování, tak jej jednostranně zatěžujeme.

Rozhodli jste se venčit, když jedete na kole? Pak je potřeba mít dlouhé vodítko. Psi, kteří jsou nuceni běžet natěsno vedle kola musí neustále nejen běžet, ale současně se vyhýbat kolu, což rozhodně není zdravá aktivita, kterou si pro svého mazlíčka přát.

Jestliže se vám stane, že to přeženete a pejsek se najednou odmítá zvednout z pelíšku, dopřejte mu odpočinek a suché teplo.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně psího hubnutí, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.