Blog, Strana 7

Trápí vašeho mazlíčka poslední dobou nějaké problémy? Jeho srst už není tak hustá a lesklá? Zjistěte, zda nepotřebuje změnu krmiva. Nový článek najdete na našem blogu.

Má váš chlupáč nějaké problémy? Nezdá se vám dostatečně vitální nebo jeho srst se už tak neleskne či nemá silné drápky? Dost možná potřebuje jiné krmivo - ale jak to udělat, aby byla změna k mazlíčkovi šetrná? I to se dozvíte v tomto článku.

Důsledky správného výběru krmiva

Pokud krmivo našemu svěřenci vyhovuje, poznáme to v první řadě podle zažívání. Mělo by probíhat bez zvracení, průjmu, nadýmání a nepříjemného zápachu. Výkaly mají být pevné, tmavé, a má jich být malé množství. Podle jedné poučky bychom měli být schopni jej nakopnout bez viditelných pozůstatků na botě. Na druhou stranu je zdravotně lepší, pokud se naše zvířátko snadno vyprazdňuje, což ovlivňuje např. množství vlákniny. Dalším ukazatelem bývá srst. Po změně krmiva se její kvalita mění v opoždění 6 až 10 týdnů. Sledujeme především změnu hustoty, pevnosti a hebkosti chlupů, také pevnost drápků a v neposlední řadě také změny na pokožce, lupy nebo náchylnost k různým vyrážkám či začervenání.

Kdy udělat změnu?

Důvodů pro změnu krmiva bývá mnoho, s tím prvním se můžeme setkat, již když si přivezeme malé štěňátko či koťátko domů. Dobrý chovatel nám řekne, čím krmí i kde krmivo shání a vybaví nás malým množstvím tohoto krmiva, abychom měli čas si jej sehnat. Při šířce dnešní nabídky je občas nějaké krmivo špatně sehnatelné, a musíme využít nějakou alternativu. Volíme tedy takovou, která má co nejpodobnější složení, především druhem použitého masa a jeho procentuální hodnotou.

Pokud krmivo nevyhovuje, máme opět důvod ke změně. Tentokrát nevolíme variantu podobnou, nýbrž odlišnou právě ve vlastnosti, která nám působí potíže. Může se jednat o nedostatek nějaké složky nebo špatnou stravitelnost. Nejčastější příčinou je intolerance nebo alergie na část složení krmiva. Obojí můžete vysledovat eliminační metodou, nebo si na alergii nechat udělat testy u veterináře.

Jaké krmivo tedy našemu miláčkovi vybrat?

V dnešní době můžeme na trhu najít obrovské množství krmiv. Zkušený výživář stráví i hodiny nad studiem složení a způsobem zpracování jednotlivých produktů, ale laik se v nabídce sortimentu prakticky „utopí“. V lepším případě si nechá ve specializované prodejně poradit, v tom horším odbyde svého čtyřnohého miláčka nákupem levného krmiva s obrázkem šťastného a roztomilého štěňátka ze supermarketu. Taková krmiva nejsou příliš vhodná, ve složení je totiž velké zastoupení obilnin a jiných náhražek, solí, barviv a ochucovadel. Naopak maso a jiné důležité složky se zde hledají jen těžce.

Ve složení jsou suroviny obvykle seřazené od nejvyššího procentuálního zastoupení po nejnižší. Na prvním místě je u většiny kvalitních krmiv masová složka. Je však důležité brát v potaz stav masa. Čerstvé maso obsahuje kolem 70 % vody, tedy je logické, že ho tam musí být mnohem více, než kdyby bylo uvedeno v dehydratované (sušené) formě. Případný masový protein bývá ještě stravitelnější a často se přidává do krmiv z důvodu zvýšení jeho využitelnosti. Některá krmiva dosahují v součtu masových surovin až 95 %. Nutno však podotknout, že kvůli domestikaci psů i koček dnes ne všichni jedinci dokážou tak vysoký podíl strávit.

Další důležitou součástí krmiva je již zmíněná vláknina, která je důležitá pro peristaltiku střev a vytváří vhodné prostředí pro přátelské bakterie (tvoří takzvané prebiotikum). Přispívá také k pocitu sytosti. Jejím zdrojem je v lepším případě nějaký druh zeleniny, v tom horším obilniny.

V kvalitním krmivu nesmí chybět také minerální látky, vitamíny a další důležité živiny ideálně přidané přírodní cestou. Může se jednat o různé bylinky, ovoce, semena anebo třeba i drcené skořápky mořských plodů.

Ani dokonalé složení bohužel nezaručí, že našemu pejskovi či kočičce krmivo sedne, avšak způsobem změny krmiva můžeme toto riziko výrazně snížit.

Jak postupovat při změně granulí?

Začneme ideálně týden nebo dva před tím, než nám dojdou granulky, abychom je mohly postupně přimíchávat. Začínáme na 10 % nového krmiva a v průběhu až 2 týdnů dávku zvyšujeme na 100 %. Postupujeme pomalu, protože bakterie pomáhající s trávením se musí přivyknout na novou stravu. Pokud doteď byl jejich počet nízký a stav nestabilní, může jim to trvat déle.

Komplikace při změně krmiva

Pes zvrací a má průjem, a my ho z toho potřebujeme dostat. V takové situaci začneme hladovkou a až po 24 hodinách nasadíme dietu, kterou máme již vyzkoušenou. Nejoblíbenější je vařená rýže s mrkví a kuřecím masem. Pokud vidíme, že dieta zabírá, a zažívání se stabilizuje, můžeme záhy opět postupně přimíchávat nové krmivo.

Při změně můžeme také narazit na problém s chutností krmiva, ten vyřešíme krátkodobým přidáváním malého množství vývaru, polévky pro psy a kočky, konzervy, kapsičky nebo třeba lososového oleje. Krmení můžeme také zalít teplou vodou, aby změklo.

Jak přejít na BARF?

Samostatnou kapitolou je přechod na stravu syrovou, tzv. BARF, nebo i zpět na granule. Nezapomeňme, že syrová strava je mnohem déle a obtížněji stravitelná, a proto doporučuji přechod ještě delší. Je nutná dokonalá znalost výživy zvířat, abychom byli schopni jim zkompletovat krmnou dávku. Proto doporučuji si nejdříve nastudovat pár informací a rozhodně, pokud jste v tomto oboru ještě neznalí, není vhodné přecházet na BARF u zvířat před dokončením fyzického vývoje jedince – tedy u štěňat a koťat. Případné výživové chyby by mohly mít nevratné následky.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně psí stravy, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Co je to vlastně imunita a proč ji posilovat? Imunita je schopnost organismu bránit se proti škodlivým vlivům okolí, ať již patogenům jako jsou bakterie a viry, tak i alergenům a v neposlední řadě i jiným onemocněním (například nádorovému bujení). Obranné mechanismy imunitního systému jsou jednak kůže a sliznice (tedy mechanická bariéra), látková imunita (tedy chemické látky) a buněčná (tedy například bílé krvinky, tzv. lymfocyty).

Mechanickou bariéru, tedy kůže a sliznice ochráníme zejména používáním vhodných antiparazitik. Parazité jak zevní, tak i vnitřní dokáží kožní nebo slizniční bariéru poškodit velmi snadno, což může vést k rozvoji zánětu a k její snížené funkčnosti.

U zvířat, stejně jako u lidí se zhruba 70% imunitního systému nachází ve střevě a správná mikroflóra ve střevě a neporušenost sliznice střeva je nezbytná pro správnou funkci imunitního systému. A není nic jednoduššího, než se zaměřit na podporu imunity právě ve střevě. Krmení kvalitní stravou bez zbytečných alergenů, udržování „špatných“ bakterií na minimu a dodávání „dobrých“ bakterií (probiotika), podpora růstu „dobrých bakterií (prebiotika) a v neposlední řadě okamžitý zásah v případě hrozícího průjmu např. po dietní chybě. To vše pomáhá zvyšovat imunitu domácích mazlíčků a tím jejich obranyschopnost proti nemocem.

Pokud chceme podporovat imunitu i jinak, je velmi vhodné dodávat esenciální živiny, tedy vhodné aminokyseliny, vitamíny a minerální látky, které jsou rovněž nezbytné pro správné fungování nejen imunitního systému, ale i ostatních orgánů v těle. Kvalitní, komerčně vyráběná strava sice obsahuje v podstatě vše, co zvířata potřebují, nicméně minimálně v období zvýšeného tlaku na obranyschopnost není na škodu nějaký vitamínový preparát našemu mazlíčkovi pořídit.

Rovněž je vhodné se zaměřit na podporu imunity proti onemocněním, která nemusí být nutně jen infekčního původu. Například typicky po operacích, při onemocnění jater nebo například v nádorovém bujení se uplatňují tzv. volné radikály, tedy škodlivé látky, které poškozují buňky a podporují rozvoj onemocnění nebo zpomalují hojení. Volné radikály se vyskytují všude v prostředí i v našem těle a proti účinku volných radikálů bojují tzv. antioxidanty. Jako antioxidanty fungují některé vitamíny, minerální látky, ale například i mořské řasy. Řada preparátů obsahuje i tyto antioxidanty a jejich suplementace je vhodná zejména u starších zvířat nebo např. na místech, kde je výskyt volných radikálů vyšší (například ve velkých městech).

Obecně jsou naši domácí mazlíčci vystaveni stejným vlivům okolního prostředí, toxinům a zvýšeným nárokům na imunitní systém jako my lidé. Proto stejně jako my si bereme probiotika v případě antibiotické terapie a doplňujeme vitamíny v době chřipkové epidemie, případně antioxidanty při onemocnění, bychom měli naši domácím mazlíčkům dopřát vhodné doplňky stravy alespoň v těchto „náročnějších“ obdobích.

Pokud chcete mít aktuální informace o zdravé imunitě domácích mazlíčků, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Jste v karanténě a máte pejska? Ve spolupráci s veterinárním lékařem MVDr. Petrem Šrenkem ze skupiny VETINO jsme připravili 8 rad pro pejskaře v karanténě, aby zvládli venčení ve zdraví a klidu.

Jak se tedy chovat, pokud jsem „ohrožená“ věková kategorie nebo osoba v karanténě a jsem majitelem psa?

1. Plán aktivit

Především buďte opatrní a zachovejte plán aktivit (i když omezený), vždy dodržujte všechna obecná doporučení a omezení, snažte se sebe i svého miláčka během dne aktivně zabavit (trénink povelů, různé interaktivní hry).

2. Zabavte se

Nemusíte mít strach, že se vašemu parťákovi něco stane, pokud s vámi zůstane i několik týdnů v bytě. Dejte mu svůj čas a zabavte jeho i sebe hrou nebo výcvikem.

3. Venčení

Pokud venčíte, choďte sami a na místa, kam nechodí mnoho lidí.

4. Správný čas

Snažte se volit čas, kdy je větší pravděpodobnost potkávat méně lidí.

5. Zvažte procházku

Pokud nemůžete venčit sami, zvažte, zda váš pejsek skutečně musí na procházku. Malá plemena mohou mít dostatek pohybové aktivity i v bytě a snadno se naučí venčit v bytě nebo na balkoně (na noviny, plenu). Starší psi s nižší pohybovou aktivitou určitě vydrží několik dní bez pohybu venku. Opět je rozumné je doma zabavit.

6. Základní pravidla

Pokud místo vás venčí někdo jiný, dodržujte všechna základní pravidla zvýšené opatrnosti a hygieny: rukavice, dvě vodítka, dezinfekce obojku a otření pejska po venčení, snižte počet procházek maximálně 1x denně, nebo každý
druhý den, nebo dokonce jen 1x týdně.

7. Hlídejte krmné dávky

Hlídejte množství, případně i druh krmiva, aby pejsci zbytečně nepřibrali!

8. Nepanikařte!

Zůstaňte zdrávi a dobré mysli!

MVDr. Petr Šrenk
Veterinář, skupina Vetino

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně venčení, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Nechce se vám řešit složité dopravní situace, objíždět uzavírky, čekat v kolonách? Nemusíte. Všechno cestování zvládnete příjemně, dokonce si u toho můžete pospat, nebo si dát skleničku. Stačí naskočit na ten správný vlak. Překážkou nemusí být ani pejsek.

Jak ho přepravit vlakem?

„Ve vlacích kategorie RJ (Praha - Ostravsko - Košice nebo Praha -  Brno - Bratislava / Vídeň - Budapešť) pejsek musí cestovat v přepravce, která má nepropustné dno a má rozměr spoluzavazadla. Specializované prodejny mají velký výběr takovýchto přepravek, které budou vhodné jak pro cestu pejska či jiného zvířátka, tak i pro umístění ve vlaku. Ve vlacích rychlík RegioJet mezi Brnem - Ostravou a Bohumínem mohou cestovat i pejsci, kteří se do přepravky nevejdou a jsou jen na vodítku a s náhubkem - a to v cenově nejvýhodnější low cost třídě“ vysvětlil tiskový mluvčí RegioJet, Aleš Ondrůj.

Kolik mě to bude stát?

Poplatek za přepravu psa je přitom 30 Kč. Pokud je ovšem pes, či jiné zvíře v uzavíratelné schránce, je jeho přeprava zdarma. Asistenční nebo služební psy (náležitě označené a s průkazem) přepravíte ve všech třídách zdarma. Pes samozřejmě taky nemůže jet sám a po celou dobu jízdy musí být pod dohledem.

Aby se cestování nezvrhlo..

Netrapte ho žízní… Cestujete víc než hodinu? Pak rozhodně nezapomeňte praktickou lahev na vodu. Její výhodou je to, že je skladná a nemusíte s sebou nosit zvlášť ještě misku.

Je váš mazlíček z cestování nervózní?

Zkuste jej uklidnit Alavis Calming, který uklidní cestovní nervozitu. Těsně před cestou je dobré psa vyvenčit a nedávat mu moc pít, to můžete zvládnout až cestou. Ráno před odjezdem také není vhodným časem ke zkoušení nových neosvědčených pamlsků a nových masových konzerv. Servírujte vašemu chlupáčovi raději granule.

Zabavte ho!

Nezapomeňte cestou zabavit vašeho miláčka jeho oblíbenými hračkami. Pokud si užívá ty nové, teď je ideální okamžik pro to, udělat mu radost a nechat ho si přežvykovat oblíbenou hračku.

Je venku blátivo?

Před naskočením do přepravky otřete špinavé tlapky. Oba se tak budete cítit daleko lépe. Ideální je k tomu použít vlhčené ubrousky Huhubamboo na tlapky.

Odměňte ho, že to zvládl

Cestování bývá náročné. Pro psa to znamená mnoho nových podnětů, na které mu přitom bráníme reagovat. Nemůžeme ho totiž nechat volně běhat po vlaku tak, jak by si možná představoval. Když to zvládl, udělejte mu radost a odměňte ho dobrotou. Ideální jsou třeba pamlsky od Huhubamboo.

Zchlaďte ho!

Kdyby vám mohl váš mazlíček říct, co mu určitě zabalte s sebou na cesty, jednou z prvních věcí, které by jmenoval, by byla chladící podložka. Ať už totiž budete v jakkoliv horké chatce, nebo na břehu rybníka, chladící podložku oceníte vždycky. Pokud začnete cítit potřebu mu ji sebrat a chladit se sami, nastal čas pořídit si další...

Myslete na klíšťata

Klíšťová aktivita se už několik týdnů drží na čísle sedm z desetibodové škály. Sedmička se přitom označuje jako velké riziko. Odborníci doporučují nesedat a nelehat si v prostorech, kde je jsou křoviny, bylinné vegetace nebo na okraji lesa, vodních toků a listnatého mlází. Večer i ráno doporučují prohlídku a případné odstranění klíšťat.  Proti klíšťatům skvěle působí obojek Foresto, pokud upřednostňujete sprej, tak zkuste například Frontline, který funguje skvěle.

Pokud chcete mít aktuální informace o tom, jak s mazlíčky cestovat, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Obedience. Seznamte se s oblíbeným psím sportem. Co je podstatou obedience a zda se váš pes na tento sport hodí, zjistíte v našem článku.

Co je obedience?

Obedience je psí sport, který v posledních letech získává na stále větší popularitě. Aby byl pes k tomuto sportu vhodný, nemusí být jen služebního nebo sportovního plemene. Šikovným obedience parťákem může být každý pes, který rád následuje svého pána a učí se novým věcem.

Podstatou obedience jsou přesně provedené cviky, precizní poslušnost, ale hlavně radostná spolupráce člověka a psa, kteří viditelně tvoří tým.

Obedience má kořeny v Anglii. Odtud pochází i název tohoto hravého sportu (obedience = poslušnost, ovladatelnost). Své příznivce si brzy našel i v dalších zemích. Velmi oblíbený je např. Německu, Rakousku a Dánsku, kde soutěže i samotný výcvik obedience probíhají podstatně déle než u nás.

V České republice je obedience ještě relativně mladým sportem, ale šíří se díky svým příznivcům a těší se stále větší a větší oblibě. Oficiální český klub obedience byl založen v roce 2007 pod názvem Obedience Klub CZ a jeho činnost zastřešuje Český kynologický klub.

Je obedience pro každého?

Prakticky ano. U obedience nejde až tak o plemeno psa. Plno lidí má chybně zafixováno, že tento sport je určen pouze pro Border kolie či snad Australské ovčáky. Nejde ani o to, jestli je člověk takový nebo makový. Obedience je o týmové spolupráci.

Pokud tvoříte tým s yorkshirským teriérem, tak ho prostě tvořte. Stejně tak, pokud chcete tvořit tým s německou dogou, nikdo vám bránit nebude. Především jde o to, aby vás oba tento sport bavil, naplňoval a těšil.

Obedience není jen pro pracovní plemena. 

Osobně vídám na zkouškách, závodech i trénincích hovawarta, belgického ovčáka, bílého švýcarského ovčáka, yorkshirského teriéra, Jack Russela teriéra, papilona, různě velké i malé voříšky, aj.

Plno psovodů se na tento sport obrací, protože je nebaví Národní zkušební řád, ani ten Mezinárodní, nebo prostě nemají tzv. pracovní plemeno, ale chtějí se psem něco dělat, a nejen chodit na procházky nebo se válet doma.

Jaký pes? Jaký pán?

Pes vhodný pro obedience by měl být dobře motivovatelný (hračkou, pamlskem) a měl by být tzv. „chtivý“, a přitom dobře vnímavý, aby mohl plnit psovodovy povely co nejlépe.
Psovod by měl vědět, jak co možná nejlépe motivovat svého psa a měl by být při výcviku i vydávání povelů pečlivý. Pečlivost a preciznost je v tomto sportu důležitá, proto by psovodovi nemělo být jedno, zda pes daný cvik provede „tak jako napůl“ nebo velmi lajdácky. Bezchybné provedení cviků je velmi důležité, a to samozřejmě klade vysoké nároky na přesnou práci, rozhodovost a pevnou vůli psovoda. Psovod by měl být za každých okolností oporou svého psa a vždy být tzv. „pevný v kramflecích“.

Obedience jako celoroční zábava

Obedience je celoroční sport, prakticky nemá přestávku jako třeba sportovní kynologie. Přes jarní a letní měsíce se obedience cvičí na cvičácích (základní kynologické organizace daného města nebo soukromých kynologických klubů). Obedience tréninky se často konají i na hřištích či v parcích. Např. v Praze lze vidět tréninky obedience ve Stromovce.

Na jaře a v létě se co nejvíce využívá slunného počasí a veškeré tréninky, zkoušky či závody se tedy konají venku. Naopak v zimních měsících se obedience stává sportem „halovým“ - to znamená, že veškeré tréninky, zkoušky i závody se konají v prostorných halách. Je proto dobré zvykat psa na umělé povrchy, uzavřené místnosti, i třeba hluk (v hale se zvuk rozléhá)

Kdy a jak začít?

Kdy? Třeba hned! S jak starým psem? Klidně se štěnětem, klidně s dospělým psem a klidně i se starším psem! Nevěřte fámě, která říká, že „starého psa novým kouskům nenaučíš!“ A jak začít? Ideálně se podívejte na stránky Obedience Klubu CZ, vyhledejte lektora ve svém okolí a domluvte si úvodní hodinu nebo rovnou trénink.

Pokud chcete nejprve „okouknout situaci“, doporučuji navštívit nějaký obedience závod. Uvidíte, jak to na takových akcích (závodech – zkouškách) chodí, nasajete závodní atmosféru a získáte představu o tom, jaké cviky obedience zahrnuje a jak je správně provádět.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně Obedience, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Mohl by váš pes být záchranář? Pokud si kladete tuto otázku, vyzpovídali jsme pro vás toho nejpovolanějšího odborníka – vedoucího Záchranné brigády kynologů v Praze, pana Roberta Goldweina.

Jak poznám, že se můj pes hodí na výcvik?

Obecně se pro záchranářský výcvik hodí jakýkoliv pes, je to skvělý sport i pro psy, kteří potřebují zvednout sebevědomí, společná práce také prohlubuje vztah psa s jeho člověkem, a může tak zlepšit poslušnost i v běžném životě. Pokud ale člověk myslí záchranařinu vážně a chce se skutečně výcviku věnovat, měl by jeho pes být motivovatelný k práci, neměl by být bojácný ani agresivní, a pak není důvod tento druh výcviku nevyzkoušet.

Co pro jeho výcvik musím jako páníček udělat?

Především musím počítat s tím, že to bude stát hodně času. Opravdu hodně času. A také trpělivosti, zejména sám se sebou, protože nejvíc se toho musí naučit právě člověk. Je to dlouhá cesta, ale stojí za to, protože radost ze společné, dobře odvedené práce a společně stráveného času je nesmírná.

Dá se říct, že jsou plemena, která jsou k výcviku vhodnější?

Ano, dá, určitě bude k tomuto druhu výcviku mít lepší predispozice německý ovčák než čivava, i když u spousty plemen se najdou výjimky potvrzující pravidlo. Spíš než o plemeno však jde zejména o povahu psa. Nejčastěji se pro záchranářský výcvik používají pracovní plemena – belgický ovčák, německý ovčák, border kolie, ohaři a řada dalších.

Jsou i plemena, která jsou vhodná pro konkrétní záchranné mise? Například ve vodě, nebo ve sněhu?

Hlavně záleží na osobnosti psa – někdo má raději sutiny, někdo radši "běhá po lese", někdo dává přednost vodě, a jsou i tací, kteří si užívají všechny disciplíny.

Jsou naopak i plemena, která se pro toto povolání absolutně nehodí?

Malá plemena mají v sutinách větší šanci někam spadnout a při prohledávání velkých lesních ploch zase neuběhnou pohodlně tolik kolik psi střední velikosti. I to, že mají nos níž, hraje u malých plemen negativní roli. Obří psi pak mohou také mít menší výdrž či postrádat potřebnou obratnost. Nicméně jak jsem popsal výše, nejde ani tak o plemeno, jako spíše o povahu psa, pro záchranářský výcvik se určitě nehodí psi agresivní.

Jaké pomůcky používáte při tréninku?

Především používáme lidi – ve výcviku je nejdůležitější dobrý instruktor a figurant. Na figurantovi je totiž možné psa správně namotivovat k hledání, udržet motivaci psa při štěkání, a hlavně vystihnout správný okamžik, kdy psa odměnit. Pes se pak odměňuje jídlem, nebo oblíbenou hračkou. Instruktor zase musí postavit výcvik tak, aby se pes posouval dopředu a zároveň ho to stále bavilo.

Lze už na štěněti vypozorovat talent pro toto psí povolání?

Spíše než talent lze vypozorovat, jestli je štěně přirozeně zvědavé a akční, jestli má rádo lidi, je motivovatelné a ochotné spolupracovat, to jsou všechno velká plus, která při záchranářském výcviku velmi pomohou. Pokud se navíc štěně správně socializuje, tj. že má dostatek podnětů a vyzkouší si různé povrchy v různých prostředích, je to ten nejlepší start do záchranářského světa.

Kdy chodí psí záchranáři do důchodu?

Záleží na vitalitě každého psa, jeho práce ho nesmí ohrožovat na jeho zdraví, takže do důchodu odchází, když už by bylo pro něj nepohodlné nebo nebezpečné chodit po sutinách, nebo běhat dlouho po lese. Toto většinou nastává kolem desátého roku.

Děkujeme za rozhovor.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně Psího výcviku, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Neskutečný čich a trpělivost! To spojuje psy ze Záchranné brigády kynologů v Praze. Psí hrdinové absolvují desítky zásahů ročně a zachraňují životy. Najdou člověka podle ztracené zubní protézy a občas jen „o chlup“ uniknou z kolabujících zbytků budovy.

Záchrannou brigádu kynologů v Praze podporujeme granulemi a pamlsky našich privátních značek. A protože nás zajímalo, kde a jak se cvičí budoucí psí záchranáři, absolvovali jsme jejich školení na Střední zdravotnické škole v Ruské, konkrétně na Bezpečnostně právním oboru. Bavili jsme se při praktických ukázkách hledání osob a výcviku, a přitom jsme stihli vyzpovídat pana Roberta Goldweina, který tyto záchranáře vede.

Jak vypadá pracovní den psích záchranářů? (Kolik hodin je nutné věnovat tréninku denně?)

Někdy jdeme na stopu – tam si stačíme sami; někdy jdeme na trénink do lesa, nebo na sutinový trenažér – tam je potřeba parta lidí; někdy cvičíme na cvičáku poslušnost a překážky, a to sami, nebo s našimi instruktory. Často máme v jednom týdnu všechno, je to zkrátka velmi různorodé, přesná hodinová sazba se nedá určit.

Kolik psů jste již vycvičili?

To je velmi těžké odhadnout, historie SZBK sahá do šedesátých let, takže nejpřesnější odpověď je "mnoho". 

Vzpomenete si na nějaký kuriózní případ?

Před asi třemi lety jsme hledali starší paní, která večer odešla z domu a už se nevrátila. Psi se učí, aby označovali předměty s lidským pachem, které najdou na zemi – a pes takhle označil zubní protézu. Od toho místa pak pes šel po stopě až k pohřešované paní, která se našla relativně v pořádku.

Vzpomenete si na nejdramatičtější záchranu?

Před lety v Praze v opravovaném domě, kde bylo několik dělníků, explodoval plyn. Zrovna když pes jedné naší členky označil místo, kde se podle všeho nacházela osoba, ozval se signál k okamžitému ústupu. Pes přiběhl a zbytek domu v tu chvíli zkolaboval. Jinak dramatické je to obecně pokaždé, když se hledaná osoba najde již bez známek života.

Kolik lidí jste už zachránili?

Máme desítky zásahů ročně a jsme vždy rádi, když hledání dopadne dobře. Někoho najít, a tedy zachránit, je samozřejmě ideální, ale naše práce je často také o tom říct, že v daném prostoru nebo v sutinách nikdo není, což je neméně důležité.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně psích hrdinů, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Vyzpovídali jsme ředitele kliniky Jaggy v Praze MVDr. Vojtěcha Nováka. Podívejte se, jak to funguje na špičkovém veterinárním pracovišti v Praze a Brně, a proč se na kliniku stahují i zapeklité případy ze zahraničí. V čem se liší neurologie veterinární od té lidské a na co si dát pozor při rehabilitaci?

Čím se na klinice Jaggy zabýváte? Kolik máte pacientů a jakých?

Jako referenční pracoviště se převážně zabýváme náročnějšími, specializovanými vyšetřeními a zákroky, na které nám pacienty posílají kolegové ze všeobecné praxe. Neznamená to, že bychom neošetřili pacienty nereferované “z ulice”, ale i ti nás nejčastěji vyhledávají kvůli komplikovanému onemocnění svého mazlíčka. Nejvýznamnější částí naší práce je neurologie, interní medicína včetně kardiologie, chirurgie a ortopedie a oftalmologie. Počty pacientů nejsou z povahy věci příliš vysoké, provádíme zákroky náročné na čas. Náš tým dvanácti veterinářů, podporovaný sestrami a recepčními tak za den ošetří přibližně 20 pacientů.

Jaké jsou výhody referenční kliniky?

Hlavní výhodou je, že nemáme oproti jiným pracovištím pacientů příliš mnoho, musíme si dovolit dopřát každému případu tolik času, kolik je nutné. Každý den začínáme vizitou, kde se všichni specialisté mohou ze svého pohledu vyjádřit k pacientům, kteří jsou na klinice hospitalizováni. To zásadním způsobem snižuje možnost opomenutí, nebo jiného, než optimálního postupu. Objem vědomostí v dnešní veterinární medicíně nemůže nikdo mít v jedné hlavě, proto je spolupráce specialistů zásadní. Většina vyšetření a zákroků probíhá v celkové anestézii, proto je důležitá podpora týmu anesteziologů. Na rozdíl od všeobecné praxe, kde to nebývá personálně možné, na referenční klinice má každý pacient svého anesteziologa, který ho s co nejmenší újmou provádí přes úskalí náročných, někdy mnohahodinových výkonů. Stará se současně i o maximální úlevu od bolesti po chirurgických zákrocích.

V práci nám pomáhají moderní zobrazovací technologie, magnetická rezonance, komputerová tomografie (CT), několik ultrasonografických přístrojů a samozřejmě rentgenové a endoskopické pracoviště. Neurochirurgové a oční chirurgové mají k dispozici veškerou techniku, aby mohli uplatnit své léta získávané operační dovednosti.

Nahoře se můžete podívat na komputerovou tomografie (CT) a dole na obrázku je přístroj na magnetickou rezonanci (MRI). 

Jaké pacienty nejčastěji zachraňujete a s čím umíte nejlépe pomoci?

Časté jsou pro nás neurologické případy, různé druhy ochrnutí, řešené chirurgicky, jsou denním chlebem neurologů, spolu s pacienty s poškozením mozku. Chirurgii mozku poskytujeme jako jediní ve střední Evropě, takže získáváme i zahraniční pacienty. Ortoped řeší případy kulhání a nejrůznější úrazy a zlomeniny, poskytujeme také mini invazivní laparo/thorakoskopické zákroky s využitím operačních endoskopů. Oftalmologové provádějí nitrooční operace, často léčbu šedého zákalu a využívají i speciálního nitroočního laseru.

S jakými neurologickými problémy za vámi chodí pacienti nejčastěji?

Nejčastější jsou pacienti ochrnutí na zadní, nebo všechny končetiny. Ti jsou diagnostikováni magnetickou rezonancí a pokud je příčinou útlak míchy, například meziobratlovou ploténkou, neprodleně operováni. Poté následuje fyzioterapie a rehabilitace, včetně využití speciálního bazénu s pohyblivým pásem, která je staví zpět na nohy. Další velkou skupinou jsou pacienti se záchvaty, nebo jinými příznaky postižení mozku.

Dá se srovnat neurologie na veterině s tou lidskou?

Určitě dá, jen se musí brát v úvahu zcela odlišná anatomie. Poznatky například z lidské rehabilitace využívané bez dostatečné znalosti situace u zvířat můžou být i značně škodlivé. Odstrašujícím příkladem může být využívání manipulativních technik některými samozvanými fyzioterapeuty, kteří nezřídka z nepochopení onemocnění zhorší. Nejkřiklavěji asi hlasitě propagovaná Dornova metoda.

Řešíte v létě například trochu jiné případy, než ve zbytku roku?

V létě se lidé a tedy i jejich psi více setkávají a socializují, takže je více úrazů s tím souvisejících, například pokousání. Je to však cítit více ve všeobecné praxi, kde se jich většina řeší. Skladba referenčních pacientů se zase tak moc nemění. S oteplováním se k nám posunují z jihu některé klíšťaty přenášené choroby, například babezióza, které mohou vyžadovat náročnější péči.

Skupina VETINO zastřešuje síť veterinárních klinik a ordinací, které nabízí komplexní veterinární služby.

Hledáte kliniku pro vašeho mazlíčka? Veterinární klinika Jaggy  je odborným pracovištěm, které se specializuje na diagnostiku a léčbu složitých onemocnění psů a koček.

Pokud chcete mít aktuální informace o zvířecích potížích, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Nejčastější příčinou poruch chování je chronický stres (nuda, špatné životní podmínky...), ale samozřejmě mohou být způsobeny i medicínským problémem, který bychom se měli snažit vždy vyloučit.

Mezi poruchy chování patří agresivita, separační úzkost, porucha eliminačního chování (močení a defekace na nevhodných/neobvyklých místech), značkování, abnormality v příjmu potravy (požírání abnormálních věcí, hltání či odmítání potravy), stereotypní chování (neproměnlivé a opakované chování bez zjevné funkce) či kompulzivní chování (nutkavé chování - například u zvířat uzavřených stále ve stejném, neměnném prostředí).

Separační úzkost

Separační anxieta je definována jako soubor nežádoucích projevů v okamžiku, kdy je pes nechán o samotě. Rizikovými faktory pro vznik úzkosti může být častější stěhování, změny denního režimu, pobyty v hotelích. Může se vyvinout především u psů, kteří, když byli štěňaty, nebyli necháváni ani chvíli o samotě – nikdo je postupně neučil na samotu. Jedná se pravděpodobně o pocit ztráty kontroly nad prostředím a z něj plynoucí stres z osamělosti, kterou pes vnímá jako nestandartní.

Projevovat se může hyperaktivitou nebo naopak sníženou aktivitou, štěkáním či jinou vokalizací, neobvyklým močením, destruktivním chováním a hlavně snahou upoutat pozornost.

Doporučitelné je zvykat psa postupně na samotu již od štěněte, prodělat se psem základní výcvik, ignorovat psa před odchodem. Na závěr lze dodat, že již před jeho pořízením bychom měli vzít v úvahu své časové možnosti a svůj životní styl, plemeno a s ním související temperament pejska.

Připraveno ve spolupráci s MVDr. Marií Kadeřávkovou

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně poruch psího chování, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Malá krabička s laserovým paprskem zajistí, že se vaše kočka nebude nudit, ani když si doma nemá s kým hrát. I v té nejlenivější dokáže probudit instinkt lovce. Pobavit se ale díky manuálnímu režimu můžete spolu s kočkou i vy. Prostřednictvím mobilní aplikace ovládáte laser a pozorujete, jak se z vaší kočky stává lovec.

Laser zajistí kočkám akční zábavu

Chytrý laser je navržený tak, aby i v domácích povalečích probudil lovecký instinkt. Díky nízkému výkonu je navíc pro vaše chlupaté mazlíčky naprosto bezpečný. „Šťávu“ získává laser z klasické zásuvky.

O různorodost se postarají 3 režimy

Máte strach, že se kočka sama doma nudí? Chytrý laser se jí díky širokým možnostem nastavení postará o zábavu. Malá červená tečka může po zdi pobíhat ve třech trajektoriích a třech herních režimech, takže kočka má neustále co na práci.

Snadné nastavení i ovládání přímo z telefonu

Herní režimy i trajektorii laseru nastavujete v aplikaci, která je pro iOS i Android dostupná v češtině. Díky aplikaci můžete laser přepnout na manuální režim a trajektorii červené tečky sami ovládat přímo z telefonu.

Nuda nemá šanci

Laser má funkci hladkého zrychlení, takže ve chvíli, kdy by se kočka mohla začít nudit, pohyb světla plynule zrychlí a hon na červenou tečku pokračuje ještě v intenzivnějším tempu.

Tip: Kočka je vášnivý lovec, který rád loví, ale zároveň potřebuje, aby její lov byl úspěšný. Hru s paprskem je proto dobré ukončit odměnou, ke které může kočku právě červené světélko přivést. V případě, že nebudete doma, podání pamlsku za vás může zajistit automatický dávkovač na krmení například Tesla Smart Pet Feeder, který se prodává ve variantě s kamerou i bez kamery. Čerstvou vodu pohlídá UV vodní fontána. Pokud vaše kočka po lovu dostane žízeň, lehce ji uhasí.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně moderních zvířecích hraček, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Dlouhosrsté, krátkosrsté i holé. Velké i malé, protáhlé, či "kuličky". S různými oušky, čumáčky i očima.. a hlavně s jinou povahou! Zkrátka každá kočka je jiná. Naučte se poznávat základní plemena koček.

Britská kočka

Pokud hledáte kočku, která je vhodná pro chov v domácím prostředí a má klidnou povahu, nejlepší volbou je britská krátkosrstá kočka. Je považována za nejstarší britské plemeno, které pravděpodobně vzešlo z anglických ulic. „Britky“ mají kulatou hlavu, silnou postavu a velmi hustou plyšovou srst. Roste poměrně pomalu a dospívá zhruba ve věku tří let. Kočky dosahují hmotnosti až 5 kilogramů, kocouři mají dokonce až 7 kilogramů. Britská krátkosrstá kočka má až 300 různých barevných variant – například colorprint, chinchilla, tabby (známá „whiskas“ kočka), harlequin, aj.

Jsou ideálním plemenem na chov v bytě pro svou vyrovnanou a přátelskou povahu. Jedná se sice o nekomplikované plemeno, je však důležité kočce vytvořit rozmanité prostředí s možností škrábání, hraní, ukrývání či odpočívání. Jelikož kočky milují šplhání, nejlepší volbou je škrabací strom, který se rozkládá nejen do stran, ale i do patra.

Mainecoon (Mainská mývalí kočka)

Mainecoon je kočičí plemeno pocházející z Ameriky, konkrétně ze státu Maine. Je jedním z neoblíbenějších plemen na světě, a to díky její robustnosti a hravosti. O jejím původu existuje řada domněnek a jednou z nich je, že tato kočka je křížencem kočky a mývala – odtud její název. Svým vzhledem velmi připomíná norskou lesní kočku. Průměrná váha plemene je 8-12 kilogramů. Mají svalnaté tělo a dlouhé nohy. Tlapky jsou velké a kulaté s chomáčky chlupů, které mohou vyčnívat až 2 centimetry mezi prsty a neměly by se stříhat. Ocas je zpravidla stejně dlouhý jako tělo. Spolu s Norskou lesní, Ragdolla, Birmou je Mainská mývalí jednou z nejvhodnějších koček pro felinoterapii. (Terapie za pomoci kočky.)

Jedná se o velmi přátelská, společenská a mazlivá zvířata, která vyžadují mnoho pozornosti. Velice často si s vámi budou „povídat“, vydrží celý den mňoukat. Lze je chovat jako čistě domácí kočky, a proto jsou vhodné i pro zaměstnané osoby. Jsou to velice šikovní lovci, jsou inteligentní, aportují a mají rádi vodu.

Siamská kočka

Siamská kočka patří spolu s perskou k jednomu z nejstarších a nejznámějších plemen. Původem tato kočka pochází ze Siamu, což je dnešní Thajsko. Dříve byly chovány na královských dvorech jako symbol vlivu. Siamky jsou „poloviční albíni“ a jejich typické zbarvení je označováno za „seal-point“. Mají modré oči a středně velké tělo, které je však velmi pružné.

Jsou označovány jako psi mezi kočkami. Toto označení vzniklo proto, že tento druh kočky se nechá částečně vycvičit. Opět se jedná o velice společenské plemeno, které má potřebu se neustále projevovat. Mají velmi silné sociální cítění, a proto je vhodné ji chovat ve dvou. Mají vrozenou inteligenci a jsou dobromyslné. Milují teplo, a proto je nejčastěji najdete na topení či jiných teplých místech.

Perská kočka

Perská kočka patří mezi nejoblíbenější plemeno vůbec. Ačkoliv jsou nazývány perskými, nepocházejí z Orientu. Předkové nám dnes známých perských koček pocházejí z Ruska. Perská kočka je středně velká až velká a jejich hmotnost se pohybuje mezi 6 až 7 kilogramy. Mají krátké, ale silné nohy a velmi krátký nos, který působí, jako by se kočička mračila. Dalším typickým znakem je překrásná dlouhá srst.

Toto plemeno nijak neprahne po venkovním prostředí, a proto je vhodné do domácnosti. Jedná se o kočku klidné povahy, která miluje mazlení a tulení. Jelikož mají perské kočky opravdu dlouhou srst, je třeba si promyslet před pořízením, zda na péči o ni budeme mít dostatek času. Také je důležité podávat pastu, nebo kočičí trávu, která zabrání vzniku tzv. hairballů.

Ragdoll

Ragdoll neboli hadrová panenka láká svou nádhernou srstí, nezvyklou barvou a modrýma očima. Je to velmi mladé plemeno a jeho počátky sahají do 60. let 20. století. První chovatelkou byla Anna Baker z Kalifornie. Jde o středně velké plemeno se širokým hrudníkem a svalnatým tělem. Kočky váží průměrně 6,5 kilogramů a kocouři až 9,5 kilogramů. Od špičky nosu až po špičku ocasu mohou dosáhnout délky až 1,20 metru. U plemene ragdoll je obrovské množství barevných variant.

Jsou považovány za velice společenská zvířata. Jsou dobromyslné, mírumilovné a ochotné se učit. Doporučuje se mít k tomuto plemeni ještě alespoň jednoho dalšího kočičího kamaráda či kamarádku.

Bengálská kočka

Bengálská kočka nebo také „domácí tygr“ je velice oblíbené kočičí plemeno pro jeho aktivitu a divokou krev. Jde o plemeno vzniklé zkřížením kočky domácí s kočkou asijskou. Počátky šlechtění sahají do USA roku 1963, kdy Jean Mill (dříve známá jako Jean Sudgen) provedla první experimenty s křížením těchto dvou koček. Bengálky jsou pružné, atletické kočky, které váží až 7 kilogramů a na délku mívají až 70 centimetrů. Mají silné tělo, které nesou dlouhé a svalnaté nohy. Hlava je v porovnání s tělem poměrně malá. Oči jsou většinou zelené či modré barvy. Toto plemeno má mnoho barevných variant – například oranžová, zlatá, tmavě žlutá a písková.

Bengálky jsou velice aktivní a temperamentní zvířata. Jsou považovány za důvěřivé, pozorné, zvědavé, chytré, poslušné a přátelské. Kromě mazlení a běžného hraní se doporučuje práce s clickerem. Milují vodu a šplhání. Kvůli jejich časté dominanci není vhodné soužití s jinými teritoriálními kočkami. Neměla by však zůstávat sama – vhodnými společníky jsou perské nebo britské kočky.

Sphynx

Sphynx je nahatá kočka bez srsti, která je vhodná i pro osoby alergické na srst. Na povrchu má o 4 stupně vyšší teplotu, než ostatní kočky. Její původ sahá do Kanady (konkrétně do Ontaria), kde vznikla náhodnou přírodní mutací, kdy se narodilo koťátko bez srsti rodičům, kteří srst měli. Jelikož jejich přirozený maz těla nemůže zachycovat srst, musí se alespoň 1x týdně koupat. Hodně jedí, a proto je nutné, aby měly stálý přísun jídla. Jde o středně velkou kočku se svalnatým tělem. Průměrně se dožívají 15 let.

Velmi dobře se snáší s dětmi a jsou hravé, inteligentní, přítulné a důvěřivé. Vyžadují neustálou pozornost a jsou závislé na člověku. Doporučuje se pořídit k tomuto plemeni dalšího kočičího či psího kamaráda, jinak by mohly sphynx kočky propadat stresu a poruchám chování.

Ruská modrá kočka

Ruská modrá je jedno z nejinteligentnějších kočičích plemen. Jejich původ sahá do Ruska, konkrétně do přístavního města Archngelsk na severu Ruska. Nejsou vhodné do hlučných rodin s dětmi, spíše se doporučují bezdětné páry či rodiny se staršími dětmi, které se moc nestěhují. Jde o středně velkou kočku, vážící mezi 3 až 5 kilogramy. Má smaragdově zelené oči. Jakékoliv jiné zbarvení než klasické modrošedé je nežádoucí.

Jsou považovány za mírně aktivní plyšové kočky. Potřebují dostatek aktivit, jelikož milují výzvy a zábavu. K usměrnění tohoto typu kočky je vhodné používat clicker a mít cílený výcvik. Doporučuje se chov ve dvou a druhá kočka může být jiného plemene, jelikož ruská modrá je velmi přátelská a společenská.

Norská lesní kočka

Norská lesní se velice často zaměňuje s Mainskou mývalí kočkou. Rozdíl je však ve tvaru obličeje, který má norská lesní trojúhelníkového tvaru. Její původ sahá skutečně do Norska, díky čemuž má hustou a dlouhou srst. Dříve byly údajně společníky Vikingů. Vyvinula se zcela přirozeným výběrem svého prostředí a jedná se o jedno z mála „přírodních“ plemen. Její tělo je silné, má huňatý ocas a dlouhé nohy. Voděodolná svrchní část jejich srsti je lehce mastná a těžká, Jsou skvěle přizpůsobeny teplotám až minus 30 stupňů a silnému dešti. Kocouři váží až 8 kilogramů.

Mají nenáročnou povahu, jsou hravé, atletické a velmi vyrovnané, proto se hodí do rodin s dětmi. Nemají problém s ostatními kočkami, malými zvířaty či psy. Vzhledem ke své síle výborně skáče a šplhá. Není vhodné ji chovat jako jedináčka. Jejich srst vyžaduje vyčesávání alespoň jednou za týden.

Burmilla

Burmilla je jedním z posledních uznaných krátkosrstých plemen. Původní název těchto koček byl barmská činčila. Plemeno bylo vyšlechtěno roku 1981 ve Velké Británii zkřížením Perské činčily a Barmské kočky. Základní barvou je stříbřitě bílá. Má krátkou a hustou srst s bohatou podsadou a tato srst vyžaduje pravidelné vyčesávání. Jedním z hlavních znaků jsou velké, daleko od sebe umístěné zelené oči s modrým orámováním. Tělo je svalnaté, středně velké s delšíma zadníma nohama.

Jedná se o kočky vyrovnané a nejsou agresivní ve společnosti jiných koček. Jsou inteligentní, hravé, aktivní, trpělivé a velice přítulné. V mnoha ohledech připomíná psa a vytváří si velice úzký vztah se svým majitelem. Je učenlivá a schopná se naučit některé základní povely včetně aportování. Jsou vhodné do rodin s dětmi.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně různých druhů koček, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.

Trávíte celé dny v práci a váš mazlíček je sám doma? A když už si o víkendu můžete přispat, budí vás, protože jídlo přeci dostává v šest ráno a nevidí důvod, proč by to v sobotu a neděli mělo být jinak? Vyřešte to. Zlepšete jemu i sobě život chytrým pomocníkem, který vašeho chlupáče nakrmí na minutu přesně. Díky dávkovači porcí bude mít v misce pořád čerstvé granule a díky zabudované kameře se kdykoliv podíváte, co zrovna dělá.

Krmení do zásoby

Součástí dávkovače Tesla Smart Pet Feeder Camera je velká nádoba na granule s kapacitou 4 litry. Podle našich zkušeností tak mazlíčkům vydrží krmivo i několik dní, pokud tedy doma nemáte celou smečku. Do nádoby můžete připravit jakékoli granule až do velikosti 10 mm.

Mazlíčkům naplánujete oběd i svačinu

Pustí se váš chlupáč do granulí hned, co mu nasypete do misky? Abyste mu nemuseli ráno připravovat porci na celý den, rozdělíte ji díky dávkovači na více etap. Prostřednictvím mobilní aplikace, která je pro iOS i Android dostupná v češtině, pak vzdáleně naplánujete časy krmení i velikost porcí.

Dostatek energie i během výpadku proudu

Díky záložní baterii umístěné v základně krmítka, bude dávkovač fungovat i v případě výpadku proudu, takže se nemusíte bát, že by zvíře zůstalo o hladu. Baterie typu LR20(D) zvládnou pohánět dávkovač i několik dní. A až jim dojde šťáva, seženete nové v běžném hobbymarketu.

Chlupáče budete mít pod kontrolou

Chytrý dávkovač má v sobě zabudovanou HD kameru, prostřednictvím které se kdykoliv podíváte, co se kolem krmiče děje. Video ve vysokém rozlišení sledujete v aplikaci na mobilním telefonu. A díky reproduktoru můžete na psa nebo kočku dokonce i mluvit.

A pokud chcete sobě i vašim mazlíčkům zlepšit život ještě o trochu víc, pořiďte si ještě:

• UV fontánu, která vašemu mazlíčkovi zajistí vždy dostatek čerstvé a čisté vody i v době, kdy nejste doma. Fontána funguje plně automaticky, ale pohodlně ji nastavíte i na dálku prostřednictvím mobilní aplikace.
• Laserový paprsek, který vaší kočce zajistí zábavu, když si doma nemá s kým hrát. Laser nabízí tři rozdílné trajektorie a tři rozdílné režimy, které poskytují dostatečně velkou variabilitu.

Pokud chcete mít aktuální informace ohledně moderních trendů u domácích mazlíčků, přihlaste se dole k odběru novinek a nic vám neunikne.